.

Masters of Rock 2015

19. července 2015 v 1:05 | Nika Caesaris |  Koncerty
Takže, přátelé, v pondělí odpoledních hodinách jsem se vrátila z šestých "Mástrů", na kterých jsem byla! Co vám budu vykládat, byla jsem unavená, ulepená, smradlavá, hladová a měla jsem plný batoh oblečení, které nutně potřebovalo do pračky. Taky jsem v ruce nesla totálně mokrý stan. Určitě uznáte, že dá práci se zkulturnit a dát všechno dopořádku, když se vy i vaše věci nachází v takovém "trash" stavu. Nicméně, už se mi to podařilo, takže je nejvyšší čas na reportík!

Jak už jsem psala v chystacím článku, letos jsem Masters nepochopitelně zazdila. Můžu být ráda, že jsem to zjistila včas, jinak bych o týden později přijela do prázdných Vizovic a bylo by mi divný, že nikde nikdo není. Ale naštěstí jsem si svůj časový posun o cca 168 hodin uvědomila, takže jsem ve středu 8.7. v 09:10 hodin ve středu odjela z Jihlavy směr Vizovice. Poprvé v životě sama! Zas tolik mi to nevadilo, protože jsem plánovala až do Vizovic chrnět.

Když jsem se občas probouzela, všímala jsem si, že všechna jihomoravská městečka vypadají stejně, nebo aspoň mi to tak připadalo. Cesta utekla poměrně dost rychle a já se co nevidět ocitla ve Vizovicích na náměstí! Okamžitě mě přepadl takový blažený pocit a euforie. Dokonce jsem dokázala poradit nějaké cizokrajné návštěvnici, která se potřebovala dostat do Zlína, kudy se dostane na vlak, ale že by bylo lepší jet autobusem za deset minut. Ano, opravdu anglicky, přestože jsem ten jazyk dost zapomněla.

Jediné, co bylo letos opředeno tajemstvím, bylo místo na stanování. Volali jsme si s kamarádem, který slíbil, že pro mě přijde k mostu, tak jsem vyrazila kupředu cestou, kterou bych už došla i po slepu.


Když jsem dorazila do kempu, překvapilo mě, jak perfektní lokaci na stanování letos vybrali. Dokonce Saty postavil přístřešek z plachty a různě se povalujícího dříví, takže luxus na entou. V kempu zatím byli jen 4 lidé plus já plus jeden známý, co s námi nestanoval, ale přijel se za námi podívat. Netuším, jak se jmenoval, vím jen, že to byl blonďák, a že mi chtěl vypít naprosto boží růžové víno, které mi dovezla kamarádka (Dáša) od Břeclavi. (Původně vezla tři flašky domácího růžového vína, jednu vypili cestou, druhé jsme vypily spolu s ní a jejím kamarádem, třetí jsem si s jejím svolením "ukradla" pro sebe "na zítra".

K večeru dorazila další část naší party, která tentokrát čítala pět členů. Přijeli autem až po setmění, takže stavění stanu bylo opět velmi vtipné. Atmosféru trošku kazil jen fakt, že jedna členka naší bandy, totálně opilá, ztratila mobil. Nicméně tuto ztrátu jsme jaksepatří zapili.

Když vypijete tolik panáků,......nemůžete se divit, že většina fotek z prvního dne festivalu vypadá takhle!

Ale aspoň jednu hezkou fotku jsme s Pepkem zvládli!


Čtvrtek

Spát jsem šla nejdřív, jelikož jsem ráno měla za úkol dojít pro Lenču, další členku naší výpravy. Po tom, co jsme pozdně posnídaly, jsme vyrazily konečně do areálu, a to na Xandriu. Musím říct, že Dianne van Giersbergen byla naprosto úžasná! Chvílemi jsem si říkala, že by ten mikrofon ani nepotřebovala. Největší radost mi udělalo, že jsem se dočkala Ravenheart. Bohužel jediná přijatelná fotka, kterou mám, je tato. A to ještě rozmazaná. Nějak mi trvalo, než jsem se znovu skamarádila se svým kompaktem.


Po Xandrii jsme se vrátily do areálu, kde na nás čekalo výborné růžové víno, co jsem si schovala na horší časy. Říkaly jsme si, že si dáme jen trošku, jelikož kamarádka se měla sejít se svým spolužákem Davidem a nechtěla k němu přijít opilá. Nu, bohužel ne vždy všechno dopadne, jak člověk chce, litr a půl vína padl za vlast, a David musel čelit dvěma do veselosti a ukecanosti podnapilým slečnám. Chudák David se nás pak bál představit svojí kamarádce, ale naštěstí jsme ho prý jen pobavily a nevyděsily. Osobně se mi podařilo zcela vystřízlivět až po výborném smažáku v housce se zeleninou!

Po srazu jsem se ve čtvrtek ještě těšila na U.D.O., Within Temptation a Bloodbound. Znovu se ten den ukázalo, že ne všechno vyjde podle plánů, takže U.D.O. jsem nějak prošvihla. Na druhou stranu mě to tolik nemrzí, protože už jsem ho viděla jednou před lety, a to mě tehdy dokonce ještě kamarád vzal na záda! Within Temptation byli naprosto úžasní jako vždy, i když jsem je neviděla přímo od pódia (to mě taky tolik nemrzelo, protože jsem je taky už jednou viděla). Jedna krásná písnička za druhou. No a Bloodbound jsem bohužel zaspala. Kamarádce se udělalo zle, tak jsme odešly radši už ke stanu. Bylo to potřetí, co jsem je zaspala. Po čtvrté už je fakt MUSÍM vidět.

Hláška dne: ,,Klíšťata se musí přechlastat. Ze mě všechny vždycky dobrovolně odpadnou, než jedu domů."


Pátek...

...byl asi nejméně zajímavým dnem. Po probuzení se konala snídaně ve městě a následně posezení na "Lenčině lavičce" u kostela. Běžela k ní jako ke své staré známé se slovy: ,,Oni tě natřeli!" Po snídaňo-obědě jsme zamířily na Gus G, což je podle festivalového průvodce mladý a velice nadaný kytarista. V tomhle musím souhlasit, podívaná to byla opravdu luxusní. Po ní jsme se s Lenčou vydaly na další sraz, tentokrát už střízlivé, a po srazu na velkolepou tečku dne - HAMMERFALL!! Viděla jsem je podruhé a užila jsem si je snad ještě víc než minule, i když minule při nich byla velká bouřka a dodávalo to koncertu skvělou atmosféru. A to víte, když se mačkáte v davu, tak ani nevadí, že je zima a lije jako z konve. Ale letos to bylo opravdu geniální! Přispěla k tomu banda Slováků, kteří stáli opodál, a byli opravdu hrozně moc fajn.

Po Hammerfall následoval koncert projektu Zakka Wilda - Black Label Society. Naznala jsem, že je to perfektní podklad pod psaní povídek, i když se mi zdálo, že hodně jejich písniček zní podobně. Přišlo mi to jako nejdelší koncert, proto jsem ho viděla z poloviny z hlavního chlastacího stanu, kam jsem se ukryla před zimou. Poté přišlo docela překvapení, a to skupina Septicflesh. Moc jsem nevěřila, že by se mi to mohlo líbit, protože se jednalo o death metal, ale na druhou stranu to měl být symfonický death metal. A tak jsem poprvé v životě prožívala ten pocit, kdy se mi jednu chvíli písnička hrozně líbí, ale o pár vteřin později bych najednou nejradši odešla pryč. Ale jedno se musí uznat. Tak charismatický hlas, jako má zpěvák Septicflesh, to se jen tak nevidí.

Sobota

Noc na sobotu byla v pořadí třetí, kdy jsem se fakt nevyspala. Nevím proč, pořád jsem se budila. Možná to bylo tím, že v noci byla zima a navíc jsem ležela na bouli. Každopádně jsem usnula až k ránu a vzbudila se kolem poledního. Záchranou pro mě byla snídaně, kterou mi donesla moje úžasná stanová spolubydlící! Blbli jsme chvilku s dalšími lidmi u stanu, povídali si, a pak se rozhodli, že půjdeme někam na pivo a limču. Dorazil za námi i David, kterého jsme očividně opravdu moc nevyděsily. Ve stanu se pouštěly z PC písničky na přání, což jsme si náležitě užili.

Ze stanu jsme pokračovali k pódiu na Blues Pills a Delain. Blues Pills mě dost překvapili, hlavně kytarista byl fakt pán, hrál perfektně. I zpěvačka byla senzační, předala naprosto všechnu svoji energii. Byla to naprostá paráda, mám novou oblíbenou kapelu! I Delain byli úžasní, i když hlas zpěvačky mi úplně nesedl. Nicméně musím uznat, že zpívala skvěle.


Blues Pills
Delain
.
.
.

Po Delain se mi podařilo sejít se a pokecat se známými u kofoly a párků. Když jsem se vracela, našla jsem většinu naší skupiny sedět v hloučku u sousedů, kde hrála sympatická mladá dáma na kytaru písničky ze zeleného zpěvníku Já Písnička, takže jsem se okamžitě musela přidat. Zanedlouho jsem zjistila, že dotyčná byla paní učitelka ze základní školy. Velmi výstižně to okomentoval Pepa.
,,No, ona říkala, že si tu chtěla odpočinout od dětí, ale pak jsme přišli my."

Tečkou večera byla kapela Powerwolf. Kapela, kterou jsem měla tu čest vidět už potřetí. A řeknu vám, tenhle rok mi z toho bylo na jednu stranu docela smutno. Powerwolf se totiž rozhodli exkluzivně na Masters of rock vydat svoji novou desku, udělat speciální show a natočit DVD, navíc byli velmi propagovanými headlinery soboty. Jakožto poměrně dlouholetá fanynka jsem byla zvyklá je vídat z předních řad, ale letos se to opravdu nedalo, protože to před pódiem bylo nacpané k prasknutí. A to mě trochu mrzelo, nicméně nemůžu říct, že bych si to neužila. Naopak, zatímco jsme s Honzíkem (kamarád a člen naší bandy, navzdory oslovení mu je kolem třiceti) čekali, než show začne, potkali jsme tam naprosto úžasnou Dášu, taktéž velikou fanynku, takže jsme si spolu totálně vyřvaly hlasivky! Bylo to perfektní a úžasné!
Já s Dášou na Powerwolf

Když jsem se naprosto vyřáděná vrátila k východu, kde jsem se měla sejít s Lenčou a Davidem, docela mě překvapila její otázka.
,,A co Honzík?"
,, O_O Ježišmarja! Honzík! Já ho tam zapomněla."
Ano, tím vznikla docela vtipná situace. Naštěstí Honzík se i přes svůj alkoholový stav našel v kempu, takže nedošlo k nezvěstnosti dalšího člena naší party (což se na Masteru stává docela často). Například:

,,Kde je ten Stancek?"
,,Šel na Toiku a už se nevrátil."
,,To mu nestačí, že prosral Wétéčka, teď prosere i Delainy!"
,,No a tentokrát je možná prosere doslova."
,,Počkejte tu, já si tu udělám kolečko a zkusím ho najít."
... asi po deseti minutách:
,,Tak Standu jsem nenašel, ale zato jsem našel Pepka!"

Problém byl akorát v tom, že Honzík si místo ve stanu ve spacáku ustlal venku pod celtou, což jsme v té zimě nepovažovaly s Lenčou zrovna z nejlepší řešení. I přesto, že Saty (vlastním jménem taky Jan), který si tam seděl na židličce, prohlásil, že Jendové neumírají, a že si o Honzíka fakt nemusíme dělat starosti. Stejně ho ale Lenča přikryla dekou, zatímco já hmatala, co to je vedle mě za hromadu něčeho...

,,Uáááá, co to je?!"
,,To je hlava, Niky."
,,Čí, proboha? O.o"
,,Pepova!" V tu chvíli už všichni přítomní prožívali výbuch smíchu.
,,Ježiš, sorry, Pepo!"
,,Niky, jemu to fakt nevadí, on o tobě ani neví."

To byla druhá vtipná situace dne. Ale nejlepší hláška dne byla:

,,Já nemám buňky!"

I když nás při usínání s Lenčou pobavila ještě jedna hláška, která zazněla z některého ze sousedských stanů. A to:

,,Nesnáším, když si v polovině chystání na spaní uvědomím, že se potřebuju jít vychcat!"

Neděle

Aneb další den, kdy mi byla doručena snídaně až do postele spacáku. Co se týče odpoledne, nejvýraznější událost byla asi oběd v jedné vizovické hospůdce, kde tentokrát byl sice chaos, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že si nás nepamatovali z loňského roku, kdy to byla právě parta, jíž jsem byla součástí, která tam dělala největší bordel a chaos. No, hlavně ten bordel. Letošní osazenstvo stolu bylo naopak označeno za nejslušnější zákazníky. To hlavní přišlo až večer, aneb poslední čtyři kapely festivalu. A všechny čtyři stály za to.

Arkona: Skvělý zážitek a velký bordel v "publiku". Wall of death, pogování nebo posílání lidi po rukách by mě už nepřekvapilo. Ale to, co mě skutečně překvapilo, bylo, když se všichni v kotli posadili a začali "veslovat". To jsem opravdu nikdy před tím neviděla.


Sonata Arctica: Milááááááášek! A teď vážně! Sonatu Arcticu jsem viděla poprvé v životě naživo. A bomba! Totální bomba! Tony byl vtipný (aspoň, co jsem rozuměla), děsně mu to slušelo (ať si říká kdo chce, co chce, mně se to prostě líbilo) a Pasi se pořád naprosto úžasně usmíval a křenil. Co se týče hudby, nemůžu mít jedinou výtku. Prostě mě v tu hodinu a půl ovládlo totální nadšení.

.
.
.

Gamma Ray: Power metalová závislost mého brzkého a krom Rammsteinů jediná kapela, kterou mám ještě na kazetě. Viděla jsem je už podruhé, ale letos to z druhé řady bylo naprosto senzační, dokonalé, nesrovnatelné. Staří pardálové prostě váleli, jak se sluší a patří. Tuhle kapelu bych asi nemohla kritizovat, ani kdybych chtěla. Nadšení vygradovalo až do situací naprostého blaha.



Nightwish: Naprostý vrchol večera a také dokonale vymazlená show plná pyrotechnických efektů. Stála jsem v druhé řadě, takže jsem chvílemi myslela, že mi shoří obočí, nehledě na to, že při prvním výbuchu jsem se málem po... leknutím. Na novou zpěvařku Floor jsem předtím slyšela samou chválu, ale bohužel mě její výkon trochu zklamal. Ale na druhou stranu musím říct, že do současných Nightwish padne jako pr*el na nočník. Ve starých písničkách si sice nevedla nějak dokonale, ale zbytek odzpívala vcelku slušně. A i kdyby ne, Emppu, který se mým směrem pořád krásně usmíval, by tu show rozhodně zachránil, dokonce přivezli i Troye, což mě potěšilo opravdu hodně. Za mě palec nahoru, i když mi jejich současná tvorba moc neříká. Velice jsem si to užila i tak, a to už je co říct. Jen pro foťáček to nebylo zdaleka tak zábavné, protože mlhou neustále zahaleného Tuomase nebylo skoro vůbec vidět a neočekávané plameny a ohňostroje můj kompaktík překvapovaly natolik, že ty fotky nakonec nedopadly zdaleka tak dobře, jak jsem si vysnila.



A to by bylo asi tak vše. Masters byli úžasní, pekelně jsem si to všechno užila, všechno bylo prostě na jedničku, až se mi tomu moc věřit nechce. Už teď se mi po Vizovicích stýská, každopádně za necelý rom jsem tam zas!

Takže za rok nashle, Vizovice!


p.s.: Ještě pár povedených snímků:


"Znásilnění" náhodného piráta, se kterým jsme se prostě MUSELI vyfotit.

,,Nemanipulujte v kempu s otevřeným ohněm." Jójó...

Emppu, jak dělá dlouhý nos na Troye! Na tuhle momentku jsem zatraceně pyšná!

A nakonec všem zúčasněným i nezúčastněným, a PŘEDEVŠÍM MNĚ, posílá sexy pohled a pusu samotný Tony Kakko!!
 


Komentáře

1 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 22. července 2015 v 21:11 | Reagovat

Húúúú, jak tak vidím, tak festivalové fungování je na všechny strany stejné, zejména ten začátek tvého článku a konec pobytu - tedy návrat domů s věcmi v jakéms-takéms-stavu a stan-proboha-ať-se-do-příštího-roku-nějak-spraví. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015