.

Finanční poradenství aneb Už nikdy!

30. června 2015 v 11:31 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Už to je rok, co jsem se zapletla s aktivitou jménem finanční poradenství. A protože jsem na to nedávno narazila znovu, přepadla mě touha šířit osvětu (a tomu Nikouš velmi těžko odolává). Málokdo vám totiž je schopný aspoň trochu objektivně říct pravdu o tomhle byznysu, protože buďto jsou lidé totálně na*raní, jak s nimi vyje*ali, nebo jsou to poradci s vymytými mozky, případně třetí skupina, která o tomhle ví houby. Osobně svoji zkušenost beru jako dobrou, ale víc bych do toho nikdy nešla. A neradila bych to ani nikomu jinému. Ale to předbíhám.

Jak to obvykle i neobvykle začíná? Pojďme si zahrát na schovku!

Finanční poradci, pojišťováci apod. mají mezi lidmi většinou špatnou pověst. Proto se snaží ukrývat za jiné, libozvučnější a vznešené pozice, jako jsou "finanční analytik, financial consultant specialist, financial helper" apod. Jo, cizojazyčné názvy jsou děsně cool, stejně jako vydávat se za něco, co člověk není (finanční analýza opravdu není o prodávání produktů pojišťoven). Stejně tak, když vám budou tvrdit, jaká to je úžasná položka do životopisu, je to další sprostá lež, protože finanční poradenství může dělat každý debil. Tahle položka v životopisu o vás řekne z kladných věcí maximálně to, že jste se někdy snažili něco dělat.

Tohle vám ale nikdo, kdo se vás bude snažit naverbovat, neřekne. Povím vám, co rádi slibují:


  • práce pro nadnárodní společnosti
  • zdarma zaškolení
  • perfektní kolektiv
  • časová flexibilita
  • praxe v oblasti financí
  • hlavně strašně moc peněz
  • různé benefity
  • a hlavně v tom nikdy není žádný háček
  • všechno prostě bez problémů!
V praxi to vypadá, že se lusknutím prstu z obyčejných maturantů, kteří nic neumí, stanou úžasní boháči, kterým se klienti sami pohrnou k nohám, budou je zasypávat zlatem, a oni v podstatě nebudou muset skoro nic dělat. Jójó, nechápu, že mi to tehdy nepřišlo podezřelé.

První setkání a prvních pár lží

Byla jsem na přijímacích zkouškách na obor Multimédia v ekonomické praxi. Když jsem čekala, až nás vpustí do auly, přišla ke mně sympatická mladá slečna, kolem pětadvaceti let. Pozdravila mě, krásně se usmála a řekla mi, že nabízí praxi v oboru ve spolupráci se školou. Ptala se mě, zda mám nějakou brigádu a zda budu přes léto v Praze. Ne a ano. Napsala si tedy moje telefonní číslo a odešla k dalším lidem. Když mi o dva dny později zavolala, jestli bychom se mohly sejít, tak jsem tomu skoro nevěřila. ,,A nevadí, že mě na ten obor nakonec nevzali," zeptala jsem se. Přece to má být praxe v oboru, nemůžou tam vzít někoho, o kom neví, jestli vůbec něco umí. Ale bylo mi řečeno, že to nevadí vůbec. Tak jo, prima, úžasný!! Třeba to je nějaká grafická společnost, co hledá talenty z řad mladých lidí! Třeba bych mohla dělat web designy, to by pro mě nebyl takový problém! Ukážu jim, co umím, a budu mít práci! Domluvila jsem si teda schůzku.

První schůzka aneb nabídka snů

Setkání se mělo odehrát v Bageterii Boulevard. Přišlo mi zvláštní, že mě nepozvali někam do kanceláře, ale na druhou stranu jsem si říkala, že asi oběhla hodně lidí a nemůže si zvát do kanceláře každého burana. Přišla jsem, podaly jsme si ruce, sedly si naproti sobě a já s napětím očekávala, co za praxi to bude. Už si přesně nepamatuji, co na mě tehdy vychrlila, ale s jistotou vím, že to nebylo nic ohledně grafiky ani multimédií. Pamatuji si, že mi trochu ztuhl úsměv. Ale než jsem se stihla zamyslet, zasypala mě další spousta informací z úst slečny, která mi mezitím nabídla tykání. Po tom, co ve zkratce představila firmu, vedla celý rozhovor formou, že mi kladla otázky, a tím si mě svým způsobem směrovala. Bylo mi poměrně jasné, co se děje, byla jsem naostřená jako břitva a poučená tátou, že když někdo takhle velkoryse nabízí úžasnou práci, je to zcela určitě lump, co mě chce využít. Moje hlava jela na nejvyšší počet otáček, takže jsem se snažila prokouknout každou její otázku. Ale všechno, co říkala, mi znělo logicky, věrohodně, smysluplně. Nabízela mi všechno to, co jsem psala výše a naprosto práci vychválila. Připadalo mi to jako nabídka snů. A proto, když jsem dostala prostor na otázky, jsem se zeptala: ,,A kde je v tom háček?" A to byla první chvíle, kdy ztuhl výraz jí. Prý se jí na tohle už hodně dlouho nikdo nezeptal. Ale bylo mi zodpovězeno, že háček je akorát v tom, že se člověk musí snažit. ,,To by tu práci přece dělal každý, kdyby to bylo tak snadné, skvělé a za hodně peněz." Prý že ne každý je ochotný při studiu dělat něco navíc. I to mi přišlo docela věrohodné, měla jsem za sebou rok na VŠ a med to nebyl i bez zaměstnání. Dohodly jsme se tedy na další schůzce.


Nika vyšetřovatel a poradenství s čistým rejstříkem

Po příchodu k přítelovi domů jsem mu vysypala všechno, co jsem si zapamatovala. Oba jsme byli skeptičtí, těžko říct, který z nás víc, protože ani mně se tomu všemu nechtělo věřit. Proto jsme sedli k internetu a googlili jméno společnosti. Nenašli jsme ani jeden hanlivý komentář, naštvaný příspěvek, nic. Naopak, samé klady, a to hlavně od klientů. Našla jsem akorát jednu nemilou věc, a to, že společnost, se kterou jsem se zapletla (nazveme si ji třeba Profíci, jak si rádi říkali), je dceřinkou OVB. A OVB má tak příšernou pověst, že mě opravdu znepokojilo, že bych s tím měla cokoliv mít. Na druhou stranu mě ale zase uklidnily komentáře spokojených klientů, že se tahle společnost s OVB, Partners a podobnými nedá srovnávat, že je to úplně jiná úroveň. Tak jsem si řekla, že to zkusím s tím, že tomu nebudu dávat přílišné naděje, a okolí mě v tomto podpořilo.

Hýčkání zaškolovaného

Začala jsem pravidelně chodit do kanceláře na "ička" a na školení. Do kanceláře jsem se vždy musela vyfiknout podle business dress kódu. Najednou jsem si připadala úplně jinak, v té pouzdrové sukni, košili a lodičkách. Ze všeho jsem byla nadšená. Chovali se ke mně naprosto úžasně, dokonce jsem byla pozvána na grilovačku našeho týmu, která pro mě byla naprosto dokonalým zážitkem. Také jsme společně šli do kina, měli celodenní meeting v centru Prahy,... Nemohla jsem si stěžovat vůbec na nic. Bylo to okouzlující a já se opravdu snažila, abych nikoho z těch lidí, kteří do mě vládali naděje, nezklamala. Pečlivě jsem se učila všechny proslovy pro schůzky a dělala úkoly. A hlavně jsem věřila, že finanční poradenství není vůbec tak špatné, jak se říká, že my pro klienty přece chceme to nejlepší. A ono to ta skutečně bylo. Celou dobu jsem byla vedena k tomu, abych cílila hlavně na potřeby klienta, nikomu nic nevnucovala. A tak jsem měla ten uklidňující pocit, že jsem opravdu ve správných rukou.

Roztočení klientského kola

Všechno se začalo bortit až ve chvíli, kdy jsem měla začít dělat práci s klienty. Chtělo se po mně totiž, abych začala obvolávat své známé a nabízet jim schůzky. A to se mi hrubě nechtělo, přestože jsem byla přesvědčená, že Profíci nabízí kvalitní služby. Jenže jsem moc dobře znala pověst finančního poradenství a nechtěla jsem tomu vystavovat své příbuzné, přátele a známé. ,,Někde se začít musí. Ty si s nimi přece nebudeš domlouvat schůzku, abys jim něco vnucovala, ale aby sis to vyzkoušela a naučila se to. To je to hlavní." V tuhle dobu jsem poprvé začala zjišťovat, že mi tahle práce nepůjde. Místo patnácti lidí jsem si krkolomně domluvila schůzku s pěti, kterým jsem natvrdo řekla, že si potřebuji vyzkoušet, jak bude vypadat první schůzka. Kupodivu se první schůzky vydařily, a tak jsem si domluvila druhé. Jenže z druhých schůzek jsem si měla odnést doporučení na další klienty. Když jsem si o ně požádala, byla to podpásovka vůči těm, se kterými jsem schůzku měla, protože to přece měl být jen trénink. Nešlo to, ani přes to všechno, co mi moje vedoucí řekla. Že přece nabízím dobrou službu, takže se nemám za co stydět. Že musím věřit v systém. Že když se mým kamarádům ta analýza bude líbit, že nemají důvod, proč by mi doporučení nedali. Že je to pro mě jediná odměna, o kterou si můžu říct. Ale i když jsem o doporučení (jména a telefonní čísla známých klienta) požádala se vší sebedůvěrou, nedařilo se.
Jediný, kdo mi doporučení dal, byl jeden kamarád. Kontaktům, které mi dal, pak posílal sms, že se jim ozvu s tím, že se pohybuji v oblasti financí a že pro ně mám něco, co by se jim mohlo líbit. A ještě když jsme spolu seděli u coly, tak mu začaly na tyto sms chodit odpovědi.
  • ,,To jako fakt? Děláš si ze mě prdel?"
  • ,,Nespletl sis číslo."
  • ,,Tak s tímhle jdi někam."
  • ,,Wut?!"
V tu chvíli, když mi to předčítal, jsem se vůči němu cítila naprosto příšerně. A došlo mi, že na tohle nemám žaludek. Při první schůzce jsem jasně řekla, že nikoho obvolávat nebudu, že shánění klientů tímhle způsobem je mi proti srsti a jsem na to moc stydlivá. Tehdy mi bylo řečeno, že si s tím nemusím dělat hlavu, že to přijde samo. Tak asi ne.

Konec pohádky

Když už bylo vidět, že se mi nedaří a dařit nebude, chování ostatních vůči mně se změnilo. Už nebylo tak vřelé, už jsem nedostávala pozvání na firemní akce, už mi nebyl věnován čas.
,,Jsme podnikatelky. Náš čas jsou peníze. A já se musím věnovat těm, co mi moji práci nějak vrátí."
Ano, čistá pravda. Tohle mě nemělo překvapit, ale stejně mě to od slečny, kterou jsem začala brát jako dobrou kamarádku, nepříjemně zasáhlo. Moje půsovení skončilo tím, že jsem si měla udělat jakýsi certifikát, který stojí spoustu peněz, které by se mi nikdy nevrátily.

Na jednu stranu chování mé šéfové chápu. Ano, věnovala mi spoustu času. A já neudělala za těch několik měsíců ani jednu jedinou pojistku či cokoliv podobného, tedy ze mě neměl nikdo ani korunu. To vůči nim ode mě nebylo fér. Ale uklidňuje mě to, že oni se ke mně taky nechovali fér, a to už od začátku. Všechno to byla naprosto dokonalá psychologická hra. Pokud by mi hned na začátku řekli, co za metody budu muset používat, jasně bych řekla NE. Ale to by udělala většina lidí.

V podstatě chápu, že musí takhle lhát. To je totiž jediná možnost, jak nalákat co nejvíc studentů, kterým se v rámci jejich úporného snažení podaří přepojistit aspoň pár svých známých. A tihle studenti, kteří s klíny v hlavě a vymytou hlavou, jak dělají tu nejsprávnější věc, od pojišťoven dostanou aspoň nějaké provize, jsou podle mě hlavním příjmem. Když jim dojdou klienti, prostě pracovat přestanou, a místo nich se naverbují noví.

Pohled zpět po roce

Když na to zpětně vzpomínám, byla to dobrá, ne-li skvělá zkušenost. Spoustu jsem se toho naučila.
  • Načila jsem se, že všude je háček. Výjimky nejsou.
  • Prošla jsem školeními ohledně široké škály finančních produktů, které mi daly hodně. Beze srandy. Umím se postarat o věci ohledně pojistek jak sobě, tak svým nejbližším. Navíc jsem se specializovala na investice, což mě baví sledovat do dnes.
  • Mimo školení o produktech jsme měli i některá motivační, ze kterých jsem odfiltrovala to dobré a uchovala to v sobě. Předtím jsem nebyla zvyklá se k cíli hrabat přes strach, stud a další překážky. Ale tady jsem to najednou dělat musela. Stejně tak mi došlo, že cesta k cíli může být opravdu jednoduchá, ale lidé si ji velice často hodně komplikují. A hlavně, že čím více vystupujete ze svého kruhu pohodlí, tím je jednodušší ho rozšiřovat.
  • Naučila jsem se toho spoustu z psychologie. A to nejen věci, co se týkají mě, ale i to, co se týká lidí kolem. A hodně mi to pomáhá do dneška.
Nicméně znovu bych do toho nešla. A nedoporučovala bych to ani nikomu jinému, protože přes to všechno to byla jen psychologická hra plná skrytého nátlaku, který se hromadil a hromadil. Za to to nestojí. Nehledě na to, že jsem si proti sobě poštvala pár svých přátel, což mě mrzí asi nejvíc. Naštěstí mě neodepsali.

Jak bych na to koukala jako svůj klient?

Pokud bych si chtěla nechat od někoho spravovat finance, volila bych společnost, kde jsem byla. Protože ze své zkušenosti vím, že to dělají opravdu poctivě, snaží se, nejsou to žádná prasata. Klientovi se opravdu hodně věnují, jsou mu k dispozici třeba celé roky, a jejich filosofie je taková, aby právě klientova spokojenost byla na prvním místě. Když jsem například řešila tátu, tak jsme se šéfovou překontrolovaly jeho pojistky a zjistily, že jsou naprosto v pořádku, takže se s nimi nic nedělalo. Jiné společnosti by prostě přepojišťovali za každou cenu, vždyť prachy jsou prachy. Ale Profíci tohle běžně nedělají, co jsem měla tu možnost vidět, takže v tomhle směru jsou opravdu Profíci.

Toť moje zkušenost, snad jsem na nic zásadního nezapomněla. Kdybyste měli nějaké otázky, klidně se ptejte.

Ave já!


 


Komentáře

1 piuPIU piuPIU | Web | 30. června 2015 v 12:55 | Reagovat

Same here.

Připadá mi, že jsem se dokonce sešla se stejnou sympatickou slečnou jako ty. Ale nedošla jsem tak daleko. Mam kamarády přímo v OVB, vím že je to o lidech, ne o holdingu (kterej je skoro u všech stejnej) a když to někdo dělá pro prachy, neznamená to že to druhej nedělá pro lidi.

2 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 30. června 2015 v 13:55 | Reagovat

To známe... Takhle naverbovali mojí sestru. Ve výsledku víc prodělala, tak toho nechala. Ona si ta školení tehdy hradila ze svého. :-!

Mně osobně vůbec nedělá problém těmhle podvodníkům zavěsit telefon, je mi vcelku fuk, kdo mě doporučil. Spíš bych za to té snaživé osobě nejradši dal do nosu. :D

3 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 30. června 2015 v 15:11 | Reagovat

To známe. Za ten rok a půl, co jsem byla nezaměstnaná, jsem se setkala se dvěma takovými společnostmi. V obou případech to nepřešlo přes první pohovor, cítila jsem něco ve vzduchu a vykličkovala z toho :-).

4 Princezna Ivanka Princezna Ivanka | Web | 30. června 2015 v 19:05 | Reagovat

Znám spoustu lidí z tohohle okruhu. Většina to vzdala hned ze začátku, jednomu opadlo prvnotní nadšení asi po půl roce a jeden jediný ze všech to zvládl a teď si už docela žije. Nejde o to upíchnout se zrovna u podpisování smluv, ale o tom, že tímhle člověk získá spoustu zkušeností a když ví jak na to, vytřískáte z toho i kontakty.
Já jsem teď nastoupila jako prodejce v call centru. Není to něco, čemu bych se chtěla věnovat doživotně, ale čekám, že získám kontakty na lidi, co by se mi mohli časem hodit. No, uvidíme... :-)

5 faun faun | Web | 30. června 2015 v 19:39 | Reagovat

Moje máma se na OVB poradenství chytila přes kamarádku a protože byla bez práce dlouho, nechtěla zakrnět. Navíc se znala se spoustou lidí a doufala, že by jim doopravdy mohla pomoct vykličkovat z nevýhodných smluv a založit nové, lepší. O to zklamanější byla, když se její poradenství rozkřiklo a najednou s ní nikdo nechtěl o ničem mluvit, aby hned nepřišla s pojištěním domu, majetku...
Trochu doufala, že bych si to vzala jako brigádu ke škole, ale já jí hned zopakovala můj původní postoj, který jsem získala už během jejího zaučování. A to, že nejsem zdaleka tak společenská jako ona a matematika nikdy nebyla tím, čemu bych se chtěla věnovat více než při pohledu na výplatnici.
VTIP: Když jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem znala všeho všudy 2 lidi, a hledala práci, z OVB se mi ozvali na inzerát asi 4 lidé... všichni z jedné budovy. Když jsem jejich nabídku odmítla, pozvali mě na pohovor od Zepteru... mohla jsem svým dvěma známým prodat nádobí :-D

6 Moi Keiniku Sang Moi Keiniku Sang | Web | 1. července 2015 v 10:03 | Reagovat

Máti pracovala u nejmenované pojišťovny, mám strašnou chuť ji jmenovat, ale hecnu se a neudělám to. Z příjemné šéfové se vyklubala vypočítavá mrcha, co jí na pohovoru (u kterýho jsem byla), nestydatě lhala a slibovala hory doly, přičemž ten kvadrilion háčků nezmínila, ani když jsme se ptaly. Z kolektivu se vyklubaly povětšinou lidské trosky, ten zadluženej, ta nešťastně zamilovaná, ten v podstatě v exekuci... no jestli tam byli dva lidi, co vedli celkem pohodovej život, tak moc. A nejvtipnější bylo, že všechny ostatní do tohohle stavu dostala víceméně právě ona nejmenovaná pojišťovna. Matka nesnášela navolávání schůzek zrovna jako ty, člověk si prostě připadá jako debil, co otravuje lidi. Ve finále to skončilo tak, že mti ještě teď, po asi třech letech, vrací provize za smlouvy, který jí během těch let padly, což je podle mě krajně podezřelý a měl by se na to někdo podívat, protože sečteno podtrženo, nejenže vlastně takhle dělala zadarmo, ale ještě jim to "zaplatila". Potkat tu šéfovou, asi jí rozbiju hubu. Máti na konto téhle zkušenosti prohlásila, že na to sere a jde dělat uklízečku nebo prodavačku, že na tohle nemá nervy.
Nicméně z hlediska finanční gramotnosti to užitečný je, to je fakt. Ale osobně se radši vetřu na nějakej kurz někam, než toto, bleh. Ovšem i špatná zkušenost je vlastně dobrá zkušenost, že :-)

7 Executor Executor | E-mail | Web | 2. července 2015 v 9:04 | Reagovat

Mňa chceli k niečomu podobnému nalákať dvakrát, ale nedal som sa. Raz len jeden známy, potom som bol na pohovore. A tam to prebiehalo tiež tak, že väčšinou mi kládli otázky, akoby chceli vyvolať dojem, že výsledné myšlienky sú vlastne moje. No zaznamenal som aj nenápadné pokusy o preverovanie mojich znalostí. Ďalej tvrdili, že prvý, 50 eurový poplatok bude "jediný významnejší". Nechal sa na to zverbovať jeden známy, ktorý potom platil na každej prednáške cca ďalšie 3 eurá. Ako neskôr povedal kamarát: čo vlastne robia? Iba zháňajú ľudí. Toto bolo o druhom prípade, finančnej akadémii, tuším. Ale dať to do spoločnej škatuľky s "poradenstvom" asi nebude chyba... Je smutné, že komentáre na internete už nič neznamenajú, žiadnu mieru objektivity - keď sú na stránkach firiem, určite nie. Mrzí ma, že u teba zašli tak ďaleko, až k predstieraniu priateľstva. :-!

8 Lorien Lorien | E-mail | 3. července 2015 v 0:29 | Reagovat

Na jednom takovým pohovoru jsem byla taky čistě ze zvědavosti. Poslechla si to kvákání a pak jsem se té až moc kamarádské a vlezlé paní vysmála přímo do huby a odešla jsem :D

9 m. m. | E-mail | Web | 7. července 2015 v 18:51 | Reagovat

Jo, s tímhle mám taky své bohaté zkušenosti ;) Aneb jak si zničit život, nervy, zdraví a vztahy se všemi blízkými snadno a rychle. A ještě si zadělat na pořádný dluhy.

Amen už k prvnímu bodu - hned u první společnosti, kde jsem dělala, jsem byla dokonce Poradce pro finanční plánování :D L-o-l.

Že by to byla skvělá položka do životopisu, to mě rozesmálo. Každý aspoň průměrně inteligentní člověk ví, že mít tohle v životopise rovná se "v té době jsem byl pěkně v prdeli a vůbec nevěděl, co se životem".

On je už od začátku problém v tom, že někomu to fakt sedne. Někdo je prostě prodejní duše a prodá i propisku. Sere na morálku, nebo mu to smysl dokonce i dává, umí okecat všechno, co neví, vypadá dobře a věří si.

Jenže pak se do takové pozice dostane někdo, kdo prostě jen fakt neví, co má dělat, potřebuje nutně peníze a tahle práce mu je slibuje. Ten člověk je jen chudák s dobrou duší, co v životě nikomu nic nenutil, co tomu sám nevěří, protože tomu nerozumí, a to je prostě v prdeli. Takovýho člověka to semele a s ním i všechny jeho vztahy a zbytky v peněžence.

Ale přitom ještě záleží na společnosti - ať už její pověst, jak slušné má sama produkty (= jak slušné má produkty), jaký má systém, všechno. V některých společnostech bych i věřila, že i nezkušený nešika pod dobrým vedením dosáhne splnění těch slibů a dobře si dokáže vydělat. Jenže to je právě o tom dobrém vedení a o té společnosti samotné. Zatímco moje kolegyně třeba první měsíc na žádné své schůzce nekvákla a chodila jen na schůzky se svou šéfovou, mě do toho hodili po hlavě, já nevěděla, co blekotat, a neštěstí bylo na světě.

To s tím zkoušením si na známých je největší lež a kámen úrazu finančního "poradenství". Samozřejmě, že jde v první řadě o tahání informací z nich a o jejich proměnu v potenciální klienty. Kdyby šlo jen o to si to na někom vyzkoušet, mohli bychom to do aleluja zkoušet na meetingách jeden na druhém nebo by každá společnost mohla mít najaté herce, kteří by hráli klienty, aby se školení měli na čem učit. Jakmile do toho začneš tahat známé, je průser, a jediná taktika, která je v tuhle chvíli, kdy nic nevíš, přípustná, je naopak jít po naprosto "studených" kontaktech, lidech, kteří tě nikdy neviděli a s nimiž ti nebude vadit, když to posereš a shodíš se. V podstatě tím totiž nebudeš shazovat sebe, ale jen tu společnost, a to ti může být jedno. Jenže když do toho zatáhneš známé a nepovede se to, tak jsi v prdeli. Kdybych to někdy měla dělat znova (jakože ani ve snu), tak tuhle chybu bych už neudělala.

Kamarádi, na něž jsem kdy komu dala číslo bez jejich přímého souhlasu, mi to pak pěkně vytmavili, a to i ti nejmírnější, kde jsem věřila, že mi přece pomůžou. Nebylo jich moc, ale byl do pořádný kopanec do břicha a dodnes tam ty jizvy jsou, pokud se s nimi vůbec ještě bavím.

A ještě tak dobré tři roky po tom, co to všechno dávno skončilo, mi chodily dopisy z různých pojišťoven, že mi tam klient (kterého jsem ovšem dávno neměla v moci), vypověděl smlouvu, a že musím vrátit provizi. Ty se přitom pohybovaly od pár stovek třeba i do dvaceti tisíc, a to mi to prosím chodilo v době, kdy jsem dělala otročinu v bageterii za cca patnáctku měsíčně a byla jsem pěkně v prdeli. Každý další dopis byla další rána pod pás a nešlo to nezaplatit, prostě taková jsou pravidla.

Máš ale pravdu i s tím pozitivem, že si z toho člověk odnese vědomosti jak ohledně finančních produktů, tak i různé další věci. Měkké komunikační dovednosti, zjištění, že se můžu před lidmi prezentovat jakkoli chci, když mě neznají - takové otrkání se v jednání s naprosto cizími lidmi. Ale hlavní je to know how. Což je právě jedna z věcí, kterou na těch společnostech chápu nejmíň - no dobře, možná to mají ve smlouvě, že tě můžou žalovat, když do pěti let (už nevím) po odchodu něco o nich kvákneš. Ale co pak? Důležité je, že stejně kvákneš, minimálně mezi svými známými (a těch je), a ti tak budou vědět. Nikdo ti nedokáže, žes něco řekla, ale tvoji známi k té společnosti nepůjdou. To jim to za to stojí?

Já bych si vybrala někoho, kdo už je starší (ale zase ne tak, aby neuměl držet krok s novými informacemi) a je v té společnosti už dlouho. Rozhodně bych nemluvila s žádným mladým uchem a jakmile by mi někdo řekl něco, co by nedávalo smysl s tím, co vím já, šla bych pryč. Takhle jsem byla na schůzkách s mámou, kde jednala s někým ať už z Allianz nebo z Modré Pyramidy, a vždycky mám z toho nakonec dobrý pocit, že dokážu číst mezi řádky a poznat, jestli ten člověk mluví pravdu a nebo se jen snaží vařit z vody a nahonit si na mámě peněženku. Když pak přijdeme domů, jsem díky tomu, čím jsem si prošla, schopná jí říct, co a proč na ni zkoušel nebo nezkoušel a jestli ten který produkt fakt k něčemu je.

Tak aspoň za to to stálo.

10 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 20. července 2015 v 19:51 | Reagovat

Při prvním čtení tohoto článku (které proběhlo cca před čtyřmi dny), jsem si vzpomněla, jak moc dobře nesnáším všechna ta zaměstnání, u nichž jako první musí člověk zlanařit pro svou věc nejprve celou rodinu a všechny známé, čili z nich udělat potencionální zájemce. Aneb už jsem toto také v rodině zažila, akorát to zrovna nebylo finanční poradenství a pravda, že onen projekt nějakou budoucnost má.
Velmi mi to připomíná, že mám kolem sebe asi deset slečen i paní, které jsou Oriflame či Avon lady, přitom pouze jedna to dělá opravdu na špičkové úrovni, kdy poskytuje kompletní kosmetické poradenství, má stálou klientelu a své klientky si pro drobné kosmetické "zákroky" zve k sobě domů, či za nimi jezdí. Další pracuje takto pro Mary Kay a v prostorách bytu si dokonce otevřela vlastní studio. No, to ej asi tak všechno, zbytek se snaží všem okolo vnutit katalogy a nikdo nic nechce. (Bodejď by taky, když to můžou dělat naprosto všichni od 15-ti let, tak už všichni v okolí tyto "ladies" mají.) Taky mi to bylo už asi 3x nabídnuto, ovšem pokud to člověk nevnutí kamarádkám (a to se podaří třeba jednou za dva měsíce), nemá z toho zhola nic, tak jsem vždy nabídky pro tuhle "supr práci, kterou mám moc ráda, protože jí můžu dělat i přesto, že mám tři zadky koníčků" odmítla.
Jedna z mých kamarádek nemohla dlouhodobě nahíz práci a právě jedna velice známá finanční firma jí nabídla údajně dost vysoký post jen tak z fleku. a protože tonoucí se stébla chytá, chudák hned souhlasila a aby mohla být oficiálnšě přijata, musela nechat  ve svém okolí vyplnit cca 20 lidí dotazník, z nějž jasně vyplývalo, že se má totuto cestou snažit sehnat co nejvíce klientů a to, zda jí přijmou, nezáleželo na tom, že měla dvacet lidí splněno, ale kolik z nich by potencionálně službu využilo. Další metou, k ní už ale nikdy nedošla, mělo být, pokusit se tyto lidi zlanařit pro firemní zájem.
Holt finanční poradenství není to, co dělat v bance a mám občas pocit, že na rozdíl od banky, musí jít tito finančníci kolikrát i jak se říká - přes mrtvoly. Máš velkou zkušenost, já mám podobnou s prodejem charitativních předmětů an ulicích, člověk je chytřejší a aspoň mlže všem okolo doporučit, do čeho rozhodně nefušovat. ;.-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015