.

Když plány vezmou silně za své

8. října 2014 v 7:23 | Nika Caesaris |  Úvahy
Článek ta téma týdne: ,,Má smysl něco plánovat?"

Jako bych sama sebe slyšela před rokem a půl: ,,Kluci, co neposlouchají metal, jsou naprosto nehodící se a s někým takovým bych prostě nevydržela, protože když bude poslouchat odlišnou hudbu, celé to bude na ho...ehm nic. VŠE je velké, velikánské fuj, na které bych nikdy nevkročila, a kdyby ano, upadla by mi noha. A finanční sféra a ekonomie jsou tak ohavné a odporně nudné bláboly a kraviny, které se nebudu učit už z principu, protože prostě blé!"

Takže...
  1. Kdyby mi někdo před rokem a půl řekl, že budu milovat člověka, jehož životní styl a koníčky se budou brutálně lišit od těch mých, řekla bych dotyčnému věštci, že je blázen.
  2. Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že budu studovat VŠE, poslala bych ho na blázinec.
  3. Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že budu pracovat ve finanční sféře, tak by ho na ten blázinec už odvezla.
No, mé minulé já, divilo by ses.


  1. S přítelem, se kterým jsme v základu neměli společného skoro nic, už jsem rok. Není to nikterak dlouhá doba, ale na první vztah bych řekla, že dobrý. A o to lepší, že ten vztah považuji za jednu z nejúžasnějších věcí, která mě v životě potkala, navzdory tomu, že pár měsíců před jeho začátkem jsem o něčem takovém nechtěla ani slyšet.
  2. Od 22. září jsem studentka VŠE, FIS, obor Aplikovaná informatika. Jak já tu školu nenáviděla! Sice poměrně bezdůvodně, možná dokonce nelogicky, ale ano, nenáviděla jsem ji. Trošku jsem se o tom už rozepsala zde. Ale výsledkem je, že situace je mnohem méně uvěřitelná, než byla v okamžiku mého nástupu. Já nejen, že tam docházím, ale dokonce mě to BAVÍ. A co mě baví? Ano, podle očekávání mě baví Excel i IT systémy. Ale nejvíc ze všeho se těšívám na matematiku. A tu jsem celých 13 let svého předchozího docházení do škol nenáviděla. Ano, od první třídy až po maturitní ročník, to byla moje noční můra. A teď, na VŠ, mi přijde úžasná, zábavná a prostě čupr. A kdyby jen to. Dobrovolně docházím na právo! Fajn, ne kvůli právu, ale kvůli přednášejícímu, je s ním dost zábava... Ale i tak je to něco, co bych do sebe ještě před třemi týdny absolutně neřekla. A co víc, do školy se těším. Kdybych tak nezbožňovala spánek, nemělo by to nejmenší chybičku. Takhle se mi totiž nechce vstávat, ale to by se mi nechtělo ani v případě, že bych vstávala kvůli odletu na božskou dovolenou u moře v luxusním hotelu s nejlepším jídlem na světě.
  3. Zaměstnání mě sice maličko zklamalo v tom, že se silně změnil přístup vedoucí, ale jinak mě nadále baví a naplňuje, když jsem si jistá, že svoji práci dělám dobře.
A to není všechno. Z odporu vůči sukním vyrostlo to, že jsem o prázdninách, a když bylo hezky, nenosila skoro nic jiného. Z odporu k líčení zase vyrostlo to, že dávám naději nové kosmetice. Z odporu vůči spoustě věcem se vyklubalo, že je buď neřeším, nebo je mám docela ráda. Hodně se toho změnilo.

NIC Z TOHO JSEM ALE NIKDY NEPLÁNOVALA, DOKONCE BYCH KATEGORICKY ODMÍTALA VĚŘIT, ŽE SE VĚTŠINA Z TĚCHTO VĚCÍ STANE.

Já si totiž plánovala, jak budu studovat chemii, jak ze mě bude biochemik, nejspíš svobodný, ambiciózní, nezávisle cestující po světě... No ještě před tím jsem si 10 let plánovala, jak budu spisovatelka/novinářka, to mě přešlo až v druháku. Chtěla jsem mít práci s pevnou pracovní dobou, sedět v nějaké laborce s mikroskopem, předtím jsem zase chtěla dělat právě novinařinu, což by byl naprostý opak... Vztahy jsem si neplánovala, protože jsem byla přesvědčená, že s nikým nevydržím ani měsíc, a když ano, tak rozhodně ne dotyčný se mnou, a práci,... ta mě "ažpakským" stylem zajímala až po výšce.

Všechny plány se mi zbořily. Do jednoho. O tom jsem koneckonců psala v tomto srdceryvném článku. Tehdy mě to srazilo na kolena a nedovedla jsem si představit, co dál. Nedivím se, tohle by si neuměl představit asi nikdo, kdo není úplně padný na hlavu. Přesto se to stalo a funguje to. I když to je naprostý opak toho, co jsem si plánovala. A neměnila bych

Neměnila bych vůbec nic.

Takže ne, nemá smysl si plánovat nic konkrétního.

Člověk by si měl naplánovat jen to, že si půjde za svým, tvrdě a nekompromisně, a že bude v životě tak šťastný, jak to jen půjde. Mně to vychází, přestože mé první plány ztroskotaly tak, že už více ztroskotat nemohly

 


Komentáře

1 Pastiňák setý Pastiňák setý | 8. října 2014 v 10:59 | Reagovat

Za všechno můžou ninjové, kolonoskopie a mimozemšťani...

2 Moi Keiniku Sang Moi Keiniku Sang | Web | 8. října 2014 v 11:38 | Reagovat

AMEN, sestro.

3 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 8. října 2014 v 15:03 | Reagovat

Moc krásný článek! :) Já to mám teď taky úplně všechno jinak, než jak jsem si plánovala a jsem více než spokojená a šťastná :))

4 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 16. listopadu 2014 v 21:00 | Reagovat

Tak ono je něco jiného "plánování" a něco jiného "až chorobné lpění na něčem"... :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 21:50 | Reagovat

I chaos může státi se plánem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015