.

Po prvním týdnu na VŠE

25. září 2014 v 23:34 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Přátelé, už jsem tu psala, že jsem nedobrovolně změnila alma mater. Mám za sebou první týden výuky, tak jsem se rozhodla poreferovat, abych se tomu mohla na konci semestru, až mě odsud vyrazí, pěkně zasmát.

Abych to vzala pěkně od začátku, musím říct, že jsem se na tuhle školu netěšila. Vůbec. Vlastně jsem ji z nějakého ne úplně známého důvodu nesnášela, protože jsem byla opředena předsudky a také zamotaná v kokonu toho, že to byla poslední možnost, a místo na nějakém oboru, který by mě bavil, trčím tady, na škole, která má naprosto příšernou pověst, navíc na oboru, o kterém jsem byla přesvědčená, že mě nikdy nebude bavit. Příjemné vyhlídky, no ne?

Ale to nebylo všechno. Týden předtím, než jsem měla jít do školy, mě přepadla nějaká střevní viróza, ze které jsem se dostávala až do předvčerejška tím, že jsem držela přísnou dietu (vlastně jsem celou dobu jedna vařené kuřecí s bramborem, rohlíky, šunku, jablka a banány, nic jiného, navíc všechno bez jakéhokoliv omastku nebo koření kromě soli), takže to jedlíkovi, jako jsem já, moc nepomáhalo. Odůvodňovala jsem to tímto způsobem: ,,Ještě ta škola ani nezačala, a už jsem se z toho div neposrala." Takže jsem si vyhladovělá, vystresovaná a smutná párkrát pobrečela a pak se s tím nějakým způsobem zkusila smířit.



Škola mi začala vlastně už ve čtvrtek, kdy byla instruktáž. Ta pro mě probíhala způsobem: ,,Přišla jsem, viděla jsem, vyzvedla si Isic, odešla jsem". A to asi po pěti minutách, během kterých jsem zjistila, že bych tam ztratila zbytečně hodinu a půl svého života. Další den byla zase imatrikulace. Pro mě od osmi ráno. Jak milé! Hodina cesta tam, hodina cesta zpátky, hodina tam nějaká blbá prezence a dohadování se, pak hodina chození různých cizích lidí sem a tam. Ale i přes to jsem tak nějak ráda, že jsem tam šla. Potkala jsem super-sympatického děkana a taky mě to poprvé vyvedlo z faktu, že na VŠE je hrozně moc holek. No, možná je, ale u nás na fakultě rozhodně ne.

Pak přišel víkend. V sobotu se mi vrátila střevní viróza, takže jsem se musela smířit s dietou trvající další týden. Ale to je vedlejší, přejdu na pondělí.

PONDĚLÍ

V pondělí jsem si musela jít prvně převzít kolej. Bála jsem se toho, protože kdykoliv jsem musela řešit něco ohledně kolejí, tak mi ruply nervy a nakonec jsem to obrečela. Tentokrát byl opak pravdou. Ta paní, co mě ubytovávala, byla tak neskutečně milá a ochotná, že mě to hrozně zahřálo na srdíčku. Tak moc, že mě ani nezděsil výzor buňky a následně i pokoje. Když jsem přišla dovnitř, zrovna jsem se potkala se spolubydlící, která se nervózně připravovala na svoji imatrikulaci. Neměla jsem moc šanci ji poznat, ale na první pohled bylo poznat, že má krevní skupina to nebude. Sepsala jsem všechny díry ve zdi, rozbitý záchod, zrcadlo,... Věci jako poblitou zeď, nedovírající skříňky a všudypřítomné hnusné hoperské samolepky, které nejdou strhnout, jsem tam ani nevypisovala. Jo a ještě jsem tam napsala, že mám totálně rozervaný polštář, ale to prý je normální. I to, že na záchodě je taková díra ve zdi, že jde vidět veškerá kabeláž a stoupačky. A to nemluvě o tom, že kdyby se koupelna trochu pocákala kečupem, tak by se v ní dal natáčet béčkový horor. Už chápu, proč je tak málo lidí ochotných tu bydlet. Ale myslím, že pár plakátů, vlastní ložní vybavení a nepoužívaná záclona z domova to trochu zlepší. A tu koupelnu snad spraví dvě flašy Sava. Na druhou stranu ale musím říct, že mám vlastně to, po čem jsem toužila, a to je kolej pár kroků od školy. Vstávám půl hodiny před začátkem výuky, přímo pod kolejí mám večerku, takže chodím nakupovat v pantoflích. A až se oteplí, tak budu chodit v županu klidně i do školy, protože prostě můžu. Můžu si jít zdřímnout, když mám hodinu volno. Prostě k nezaplacení, tohleto!

První hodina byla Podniková ekonomika pro informatiky a statistiky. Přišla jsem tam, před třídou postávalo ryze mužské osazenstvo. A dívalo se na mě, jako bych tam zabloudila. ,,No jo, informatika, mohla jsem to čekat, tak snad ty holky ještě dorazí." No, dorazila jen jedna. Bylo to cvičení a logicky před ním nebyla přednáška, takže to celé bylo poněkud nanicovaté, byla to taková plytká diskuzní hodina, na konci které jsme si dali mini testík, kolik toho umíme. Teda pardon, ale fakt neumím popsat životní cyklus nějakého podělaného iPhonu. Na druhou stranu, polovina toho testu byly čistě logické výpočty, které by snad zvládl každý středoškolák. Jedna otázka zase byla, zda je pro mě výhodnější ta či ona výroba. Ani jedna přece, je to podle počtu kusů. Takže mi to přišlo takové zvláštní. Trošku shitty předmět, ale snad by měl jít poměrně dobře zvládnout. A navíc jsem se tam seznámila s Baru, která na mě působí neuvěřitelně sympaticky. Však taky kromě mě je to jediná holka, která se mnou ve třídě byla, jinak samí kluci!

Hned potom MS Excel, jeden z mých oborových předmětů. Moc jsem se na něj těšila, navíc jsem věděla, že ženská, kterou na cviko budu mít, je prý hrozně fajn. Což se mi potvrdilo, až na to, že má hrozně silný hlas, takže mě z ní na konci cvičení třeštila hlava. Každopádně jsem se dozvěděla akorát to, že téměř nic v Excelu vlastně neumím a budu mít hodně, hodně práce.
p.s.: Sem už na nějakých 22 kluků už krom mě a Barči dorazila ještě jedna holka, takže už jsme byly tři, ha!

Po tom přišlo právo. Měla jsem o něm jasné stanovisko: ,,Ukážu se tam jednou, zapíšu si, kdy bude písemka, pak to tam dospím, a víckrát mě tam až do písemky neuvidí." To jsem se teda řádně sekla, vám povím! Neskutečně jsme se tam nasmáli, řehtali jsme se tam celé tři hodiny a uteklo to jako voda. Jako... Právo mě i nadále vůbec nezajímá, ale kvůli tomu přednášejícímu tam stojí za to chodit!

STŘEDA

Jelikož mám úterý úplně volno, tak se vrhnu hned na středu. Ta je ve znamení dvou matematik, Informačních/komunikačních technologií a němčiny. Nejhorší den? Kdepak, i když jsem se toho bála. Ale hezky po pořadě.

Od devíti cvičení z matematiky. Musím říct, že nic lepšího jsem zatím nezažila. Mám naprosto úžasnou cvičící, která se umí krásně srdečně usmát, nutí k aktivitě, vše skvěle vysvětluje, je hrozně hodná a na první pohled sympatická paní. Strašně moc se na příští středu těším, protože prostě bude matika. A taky to bylo první cvičení, kde byla převaha holek. Ale klasicky, žádná z FISu. Z fakulty informatiky a statistiky tam vlastně nebyl ani kluk, byla jsem tam od nás sama. A myslím, že mě tam nebudou mít rády, protože jsem tam s cvičící komunikovala skoro jediná. Hlavně holčiny se na mě ošklivě koukaly. No, myslím, že nakonec budu ráda za třídy plné kluků.

Následovala přednáška z matematiky. Ta se mi docela líbila, přednášející byla další sympaťačka, akorát je jasné, že na přednášce se šíleně letí, takže jsem byla ráda, že stíhám. Každopádně na cvičení to nemělo.

Cvičení z Informační a komunikační technologie bylo... zajímavé. Máme sympatického staršího pána, který rád vykládá vtípky a ještě radši se jim směje. Dostává i záchvaty smíchu, takže to často dopadá tak, že se chechtá celá učebna. Vypadá, že je prostě hodný, milý a spravedlivý ke všem a snaží se co nejvíce pomoct. Takže i když tenhle předmět považuji celkově za největší hardcore, které mě v tomto semestru čeká (a že to bude fakt brutální), tak se ho tolik nebojím, protože když budu chodit na cvičení a ptát se na každou blbost, tak mi bude zodpovězeno a bude oceněno snažení.

A konečně němčina. Ta mi přišla hrozně fajn, i když jsem za ty dva roky, co jsem německy téměř nepromluvila, zapomněla veškerou slovní zásobu. Ale myslím, že v té skupině jsem gramatikou mezi lepšími, takže když si vzpomenu na slovíčka, tak je tu šance, že ten předmět udělám i třeba na dvojku.

ČTVRTEK

Čtvrtek je nejkratší den. Jedno cvičení a dvě jedenapůlhodinové přednášky.

První cvičení bylo z angličtiny. Na angličtinu jsem se těšila, paradoxně je to pro mě asi největší zklamání. Na cvičící je víc než jasně vidět, že ji učení nebaví, protože je otrávená ze systému, jakým se angličtina učí, jakým se zkouší a jakou to má úroveň. Stěžovala si na všechno možné. Na to, že je málo hodin (a s tím souhlasím, hodina a půl týdně angličtiny je fakt brutálně málo), že je k zápočtu nutných 60% místo 75% (jo, asi by to měl udělat každý debil, ale tohle mi v pozici jednoho z těch debilů nevadí), že se testy píšou stylem doplňovaček na počítači (další věc, se kterou souhlasím, je to docela degradace a navíc... kde mi jako při pohovoru na nové zaměstnání dají test z angličtiny, kde budu mít vyplnit do věty jedno hodící se slovíčko?), a že nás stejně nic nenaučí, protože na to není čas, a protože nás musí trénovat na vyplňování čtverečků. Odešla jsem odsud docela otrávená. Chtěla jsem se zlepšit v konverzaci i poslechu, chtěla jsem zamakat. Ale místo toho to bude jen drill ekonomických pojmů. Fuj.

Přednáška z komunikačních technologií byla nuda. Uspávačka. Nic. Nula. Nula a jednička. A mletí o něčem, z čeho jsem nepochopila nic. Spousta nevysvětlených pojmů, prostě blbost. Koupím si knížky a nastuduji si to sama, protože jinak to očividně nepůjde. Odešla jsem odsud stejně nevzdělaná, jako jsem tam přišla. To i z toho práva, které mě absolutně nezajímá, jsem neodešla vypláchnutá, ale s novými znalostmi. Kdežto u předmětu, který je oborový a povinný, nevím nic. Docela neštěstí.

No a na poslední přednášku z podnikové ekonomiky jsem už neměla sílu, tak jsem šla radši spát.


Tak, to by asi bylo zatím VŠE. Nadšená jsem ze dvou předmětů, u kterých jsem to čekala nejmíň. Předmět, u kterého jsem čekala nadšení, je propadák. A zbytek je prostě docela fajn, půjde to přežít. Jediné, s čím nevím, jak bojovat je takový pocit samoty. Připadám si cizí. Hrozně cizí. A to nejen na koleji, kde nikoho nemám, ale i ve škole. Přestože jsem se tam seznámila s pár lidmi, mám prostě pocit, že tam nepatřím, že jsem tam na návštěvě. To jsem před rokem na VŠCHT nepociťovala, byla jsem hned všude jako doma. A do dneška, když chci říct "na VŠCHT" řeknu "U nás", protože to pořád z nějakého důvodu cítím jako svoji školu, ale VŠE jako tu svoji školu vůbec nevnímám, to je prostě škola těch ostatních lidí. A i když je kolej to, co jsem chtěla, je pro mě docela úmor tu být. Rozčilují mě večer hlasy lidí odvedle, rozčiluje mě to, jak mě ráno budí, rozčiluje mě i ten flek na protější zdi. Rozčiluje mě úplně všechno. Jsem neskutečně podrážděná a nemám k tomu zásadní důvod. Možná akorát to, že jsem ženská.

Tak mi držte pěsti, ať to vydržím a nevlítnu na sousedstvo, aby se klidnilo, jinak tu budu v pět ráno cvičit jódlování.
Dobrou s kobrou
 


Komentáře

1 Moi Keiniku Sang Moi Keiniku Sang | Web | 26. září 2014 v 11:22 | Reagovat

Já myslím, že cvičit jódlování je dobrej plán. Teda, pokud se nepřidají. Jinak celkem chápu, jak se cítíš, včetně té střevní věci - též mi bylo strašně zle, než jsem nastoupila, člověku to fakt nepřidá. Všechny tvoje předměty zní pro mě naprosto děsivě, u některých nechápu ani název, fakt obdivuju, jak něco takovýho lidi dokážou studovat 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015