.

Masters of Rock 2014

23. července 2014 v 23:14 | Nika Caesaris |  Koncerty

Áno, tentokrát to byl pátý rok, co jsem navštívila Vizovice za účelem poslechu kvalitní hudby mého srdce. Letošní "Mástr" mi utekl snad ještě rychleji než ten loňský, a to už je co říct. Možná je to tím, že jsem jela až ve čtvrtek ráno, možná je to tím, že jsem se bavila ještě královštěji než kdy předtím. Nevím přesně. Každopádně to ale stálo za to.



PŘED MASTERS OF ROCK:
Nějaká panika? Stres? Velké nadšení? Nekonalo se! Ano, těšila jsem se, ale pořád mi to nějak nedocházelo. Měla jsem v tomhle období vážně dost problémů. Vlastně to bylo nejhorších pár týdnů, co jsem kdy zažila, takže se moje hlava asi rozhodla utlumit emoce, abych to všechno nějak zvládla bez větší újmy. Jediné, co vneslo do mého života trochu moc nadšení, bylo koupě nové krosny. O tom jsem se ale už rozepsala v jednom z předchozích článků. Jinak samozřejmostí bylo všechno tak nějak domluvit (a že letos byla domluva skutečně na draka) a zajistit, abych do Vizovic bezpečně dopravila jak sebe, tak i kamaráda, který se mnou měl jet. To se nakonec podařilo.

ČTVRTEK 10.7.2014
Sraz jsme měli v 7:00 na autobusáku v Jihlavě. Letos jsme se totiž poprvé ve třech lidech domluvili, že pojedeme z úsporných důvodů autobusem. Nezvyklé, leč rozdíl to byl veliký. Jak v penězích, tak v tom, že nás autobus ve Vizovicích vyklopil hned u kempu.
Z Jihlavy jsme vyrazili do Brna se Student Agency, z Brna do Zlína opět s tou stejnou společností, ze Zlína do Vizovic už běžným linkovým autobusem. Dlouhé čekání jsme nikde absolvovat nemuseli a cesta byla vesměs dost příjemná. Nejpříjemnější na tom bylo hlavně to, že autobusová zastávka je hned u kempu. Stačí seběhnout kopeček, a můžete rovnou rozbalovat stan. Oproti vlakové zastávce, která je několik nepříjemných kilometrů, to byl luxus.
Dorazili jsme někdy kolem jedenácté, což byl ideální čas na to, aby se člověk zabydlel a skočil si do města něco koupit. Hrát začínala ve 14:00 kapela Kreyson.
Naše parta měla v plánu jít ale až na kapelu Russkaja, která hrála v 16:20. Moc jsme se na ni těšili, protože podle videí na youtube to vypadalo na perfektní zážitek. A taky že jo! Rusko-Ukrajinská kapela nám přivezla pořádnou porci energie, ruského přízvuku a "Russian" turbo polka metalu (toto je definice uvedená v prospektu Masters of rock). Už při prvních tónech mi bylo jasné, že tohle si užijeme jako máloco. S Lenčou jsme byly navíc v předních řadách. Písničku Change s kapelou v některých fázích zpívalo veškeré publikum, což se málokdy vidí u kapely, která je poměrně neznáná a na festival přijede poprvé. Při písničce Psycho Traktor nám byla vysvětlena speciální "choreografie", která spočívala v tom, že ve středu bude na ramenou někoho nějaká (nejlépe) žena a kolem ní budou všichni běhat v několika řadách. No, když jsem procházela videa na youtube, tak musím říct, že Wacken byl šikovnější. My na Masters jsme se totiž prvně asi pětkrát pomlátili, než se nám to povedlo. Jinak do paměti se mi ještě zaryl cover písničky od Avici, který se neskutečně moc povedl. A kdybych měla hodnotit tu mimohudební stránku, tak kapela Russkaja byla naprosto úžasně energická, veselá a byla radost se na ně dívat. A v neposlední řadě měli tak nádhernou a "drsnou" houslistku, že jsem si kvůli ní tu hodinu připadala lehce homosexuálně.


V areálu jsme zůstali i na Axxis a Airbourne. O Axxis musím říct, že byli tak skvělí, jak se od nich očekávalo. Už jsem na nich sice nebyla vepředu (po Russkaje bylo opravdu nutné se napít a trochu si odpočinout mimo kotel), ale i tak to byl fajn koncert, který mě sice až tak totálně nenadchnul, ale rozhodně potěšil.
O Airbourne už to bohužel říct nemůžu. Moc jsem se na ně těšila, protože jejich hudba se mi moc líbí a z videí jsem čekala, že na pódium opět vběhne vlna energie, která nás naprosto zasype. Už při zvučení jsem si nebyla jistá, jak to dopadne, a neměla z toho moc dobrý pocit. A když koncert začínal, vlna energie opravdu vběhla. Ovšem hudba už byla o poznání horší. Nazvučení bylo tak otřesné, že jsme se rozhodly s Lenčou úplně odejít z areálu, jelikož jak bubny, tak i kytary byly na nejvyšší hlasitost, nebyly poznat jednotlivé složky hudby a slyšet bylo všechno a nic.
Po Airbourne měl přijít hlavní headliner celého festivalu, kapela Dream Theater. Nějak jsem se za celý festival nesetkala s člověkem, kdo by Dream Theater jako headlinera schvaloval, nebo aspoň chápal. Byli jsme se na nich ze zvědavosti podívat. Nebylo to špatné, ale jako headliner nám to skutečně nepřišlo. To už bychom jako headlinera víc chápali třeba Anthrax, člena "The big four" a skutečně legendární kapelu, která absolutně nezklamala očekávání.


PÁTEK 11.7.2014
Pátek byl dnem největší koncentrace kapel, které jsem chtěla vidět. V původním plánu bylo si kolem 13:00 stoupnout před pódium a odejít nejdřív v 00:15. Byli jsme ještě pořád docela čerství, takže to vypadalo, že plán půjde bez problémů splnit. To by nám ale v cestě nesmělo stát počasí.
Přestože jsem se strašně moc těšila na Dogu i Vision of Atlantis, začalo při nich pršet takovým způsobem, že jsme radši zůstali ve stanech a vyrazili až na Die Happy, kteří začali hrát v 15:45. Věřila jsem, že Marta Jandová bude skvělá, ale že až tolik, to mě překvapilo. Je to opravdu úžasná zpěvačka, která se na pódiu jako jedna z mála metalových zpěvaček nechová jako princezna, umí si ze sebe udělat legraci a získat si celé publikum. Taková naše česká Doro.
I RockSymphony&FBM Zlín byl naprosto úžasný zážitek. Marta Jandová s Honzou Toužimským (zpěvák skupiny Arakain) předvedli se zlínskou filharmonií nejslavnější rockové hity, u kterých by si zařádil i člověk, který metal běžně neposlouchá. Navíc mě napadá citovat Martu Jandovou: ,,Vy chcete kozy? Já nedávno byla v Jizerkách a tam mají naprosto úžasnou kozí farmu. No fakt. Já mám kozy hrozně ráda. Ale ty moje, ty zůstanou ve chlívku." I záchvat smíchu Honzy Toužimského při tom, když Marta Jandová chtěla "šuškat", byl k nezaplacení.
Na Korpiklaani jsme vyrazily s Lenčou hezky pěkně podle plánu co nejvíc dopředu s tím, že mosh pit bude až za námi a tudíž se nás nebude týkat. Jak velký omyl to byl! Nevím přesně, jak tu situaci tam popsat člověku, který to nezažil, ale každopádně jsem byla ráda, když jsem se nějak dostala pryč dozadu, kde jsem měla jistotu, že odsud vyváznu živá a relativně zdravá. Naštěstí jsem se vzadu chytila čtyřech skvělých a dlouhovlasých týpků, se kterými jsme si zařádili. Nakonec jsem byla pozvána na zmrzlinu. :-D
Epica byla... prostě epická! Jinak se to říct nedá. Opět jsem mohla jen obdivovat, jak Simone Simons umí nádherně zpívat i naživo a jak u toho skvěle vypadá.
Večer pro mě skončil koncertem Sabatonů, které jsem už předtím viděla čtyřikrát.


SOBOTA 12.7.2014
Trochu se mi už vytrácí vzpomínky, ale mám pocit, že jsem ten den šla poprvé na Salamandru v 11:45, jelikož to je pro mě od roku 2011 taková tradice. Křtili zrovna nové CD, s čímž jim pomáhal jeden z mých nejoblíbenějších hudebníků, Chris Bay z Freedom Call. Opět jsem si zaskákala a zařvala při písničce Masters of rock, což bylo naprosto perfektní.
Potom jsem měla v plánu jít až na Freedom Call, ale prvně jsme měli namířeno na jejich autogramiádu, kam jsme se naprostým štěstím dostali úplně dopředu. Pozdravila jsem se se členy kapely, vyfotila se s nimi, nechala si podepsat lístek + fotku a následně šla učinit nepříjemné zjištění, a to, že nemám s sebou tričko Freedom Call. Nakonec jsem se s tím po prohrabání stanu smířila a mohla vyrazit úplně až dopředu před kapelu, kde jsem si užila opět jeden z nejlepších koncertů mého života. Freedom Call mě nabijí endorfini naprosto pokaždé, tu kapelu zbožňuji a setlist měli znovu geniální.
Po Freedom Call jsme šli až na Arch Enemy, kde se představila bývalá zpěvačka The Agonist, která nahradila Angelu Gossow. The Agonist jsem předtím moc neznala, ale byla jsem ujištěna, že se není vůbec čeho bát, že je to úžasná zpěvačka. A to se také potvrdilo. Pódium bylo její, písničky zvládla naprosto perfektně a navíc je to ženská s takovým stylem a řízem, že se to jen tak nevidí. Jsem ráda, že jsem se toho mohla účastnit.
Poslední kapelou dne byli pro mě Helloween, tak trochu srdcová záležitost, které nikdy není dost. Moc jsem se na ně těšila a absolutně nezklamali, odehráli další skvělý koncert, který jsme si všichni mohli užít na 100%. Legendy nejsou legendou jen tak pro nic za nic, Helloween jsou toho naprosto jasným důkazem.


NEDĚLE 13.7.2013
O neděli toho bohužel nemám moc co vyprávět. To jsem totiž byla jen na Škworech a Eluveitie, jinak jsme neděli tak nějak divným způsobem spíš prochlastali. :-D Ale co vám budu povídat, i ty dvě kapely, co jsem absolvovala, byly perfektní zážitek, i když na Eluveitie už jsem byla až moc opilá, abych si ji užila naplno. :-D



To je zatím vše, ještě dodám fotky, to se mi totiž teď nechce. :-D Stejně budu muset konec přepsat, je až moc odfláknutý.

 


Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. července 2014 v 1:30 | Reagovat

Aaaa tam sem nebyla. Takže děkuju za přehled. Ted' alespoň trochu vim, co se tam dělo :D

2 sarush ef sarush ef | Web | 24. července 2014 v 9:33 | Reagovat

Příště fakt už musím jet, sakra!

3 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 24. července 2014 v 9:57 | Reagovat

No, to vypadá nářezově. Russkaja je fakt cool, asi si je ještě proklepnu :D Vždycky, když vidím všecky tyhlety kapely, říkám si, jak by mi vůbec nevadilo mít doma vlasatýho vousatýho chlapa s tetováním a motorkou, ach jo :-P Díky za článek, nevim totiž, jestli se mi vůbec někdy podaří se na MoR vypravit. :-)

4 Lukáš Lukáš | Web | 24. července 2014 v 9:58 | Reagovat

já zas mám nejradši Roxette a Jacksona :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015