.

Trable s babičkou v patách

5. května 2014 v 3:16 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
A nervové zhroucení na spadnutí!
Ocitla jsem se v situaci, která je podobná žití na koleji, aneb co si neuděláš, to nemáš, pokud k tomu ovšem nedonutíš spolubydlu. Doma spolubydlící nemám, jelikož mamča se mi octla v nemocnici a táťulda je kvůli práci věčně věků nezvěstný. Společnost mi dělá jen deset kachňat, pětadvacet slepic, jedna hambatá kočka, tři chlupatí pavouci a čtyři rozverné kudlanky. A občas ne přímo žádoucí babička, která mě v mých téměř dvaceti letech přesvědčuje, že si nedokážu koupit chleba. Pro motivaci velmi "vhodné".
Běh času je neúprosný a já mám až skoro zoufalou potřebu spát v denní době, kdy je to nejméně potřeba. Ne, teď to není, teď mám naopak energie habaděj a dělám ta pověstná noční rozhodnutí, která se později ukážou být totálně na prd. Čas naposledy nalít vodu a doplnit potravu kačenkám, uložit Elzouše ku svým zmrzlým nohám a dát dobrou noc bezobratlé havěti, jelikož za pár hodin musím opět...


...udělat snídani pro sebe i kačeny, obstarat kačeny, ujistit babičku, že se bez ní svět neboří, nakrmit slípky, odehnat babičku (která mě přišla zkontrolovat, jestli chuďátka nemořím hlady), zalít spoustu zeleně, která se momentálně nedá ani sežrat, ani vykouřit, opět odehnat babičku (která už v tu chvíli jistě bude tvrdit, že si neumím uvařit), začít dělat oběd, opět odehnat babičku, (která má strach o káčata), následně zase odehnat babičku (která přišla na kontrolu, jestli umím zapnout sporák), sebrat prádlo, vyžehlit prádlo, odehnat babičku (která mi přišla dát milion otázek ohledně příbuzných), dodělat oběd, najíst se, uklidnit babičku, že jsem se zvládla sama najíst a následně ji odehnat, zabalit věci, udělat mamce něco dobrého k snědku, odehnat babičku, (která má opět pocit, že bez její pomoci umírají všechna káčata a já s nimi, pravděpodobně hladem), sednout do auta, uklidnit nervy z babičky, odjet do nemocnice na návštěvu, předstírat svěžest i přes brutální únavu a potřebu spát, rozloučit se s mamkou, dojet nakoupit, přijet domů, odehnat kdovíproč rozčílenou babičku, obstarat káčata, udělat si něco k jídlu, odehnat babičku, (která si "pro změnu" myslí, že se nedokážu sama najíst), opět obstarat káčata, uklidit, zamést podlahy, vytřít kuchyň, odehnat babičku (která mi přišla dát najevo, jak jsem hrozný bordelář a absolutně to nezvládám), obstarat Elzu a zavřít slepice, obstarat svůj bezobratlý zvěřinec, odehnat babičku (která mi přišla kázat o tom, že jsem blázen a že mě ti moji pavouci zabijí - to už jí ani nevymlouvám, pak se bojí chodit ke mně do pokoje), zkontrolovat stav kachňat, udělat si večeři, odehnat babičku (která mi přišla dát spoustu cenných rad do života, jako např. že umřu, pokud nebudu jíst zcela pravidelně a výhradně jídlo dle doporučení babičky), sednout si k počítači, zavolat si s přítelem, odehnat babičku (která se přišla divit, že se se mnou přítel ještě nerozešel, když jsem tak příšerný člověk), obstarat kachňata, udělat poslední revizi domácnosti, zamknout byt a mít aspoň chvíli pokoj.

I v těhlech krušných časech si ale zajišťuji bohatá rozptýlení, jelikož bych jinak asi skončila ve svěrací kazajce s pěnou u pusy a vyřváněla na celý blázinec, že na kombajnu krb dělá kotrmelce a moje noha zpívá levné července.
Ne že bych si běžně kupovala dvoje šaty nebo se hlásila do miss čehokoliv. Asi momentálně potřebuji pozornost víc než kdy předtím, protože doma jsem na všechno sama a "oceňování" v podobě výtek babičky mě pomalu transformuje v Hulka. Sice bych si minimálně za tu Miss dala pár facek (za ty šaty ale ne, jsou boží), ale blogu to viditelně prospívá, takže vlastně non, je ne regrette rien!

To je zase jednou článek za všechny prachy, o kterém jisto-jistě vím, že ho s postupem času odsoudím jako něco ostudného a označím sama sebe za přílišnou cíťu, která to tehdy moc nezvládala. A ne, teď si to nechci přiznat, protože vím, že ani nemůžu.

A ještě jedna velmi dobrá zpráva. Ten samý cvok, co sepsal minulé řádky, bude v budoucnu hodnotit blogy členů AK. Soudnost jsem pozbyla už dávno, takže se není dvakrát čeho bát.

Jdu naposledy obstarat kachňata, shlédnout svoji pravidelnou dávku emocí na dobrou noc a spát, než mě v šest vzbudí pískání těch zobalek ve stylu: ,,Hej ty, my chceme žrát!" Jo, na fotce to vypadá roztomile, ale taky se to umí pěkně ozvat.

Tak dobrou
S vyšinutou kobrou
 


Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 5. května 2014 v 6:49 | Reagovat

Připomíná mi to moje starání se o domácnost. No a taky to, že momentálně se snažím maminku přesvědčit(silou mysli), aby mě pustila k přítelovi na deset dní, abych u něj mohla žít a my si mohli zkusit starost o domácnost a všechno. Jedna maminka nic nenamítá. Ta druhá ano. Ta druhá je moje. Zatím se nedaří. Ale kmotra mi to schválila. :-D
Jo a jestli tě to uklidní, neumím vytřít plastovou misku dosucha. Podle mámy si neudržím kvůli tomu manžela. :-D

2 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 6. května 2014 v 8:58 | Reagovat

Po přečtení toho druhého odstavce mám pocit, že si žiju jak v luxusním hotelu a nedělám zhola nic :-D A v Miss ti to strašně sluší, strašně strašně straaaašně moc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015