.

Po prvním měsíci na vysoké škole

21. října 2013 v 23:51 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Začátek byl celkem fajn...
Ano, je to měsíc, co jsem poprvé vkročila na půdu údajně nejlepšího ústavu svého druhu ve střední Evropě a jedné z nejtěžších škol ČR. Jelikož pro mě zkouškou inteligence byl už zápis, kdy jsem půl hodiny hledala budovu B (a vůbec není důležité, že je hned vedle budovy A), říkala jsem si, že jsem se totálně zbláznila, když právě vcházím turniketem někam, kde nejspíš přežijí jen ti nejlepší a nejodolnější. Vytáhla jsem mapu školy, kterou nám prozíravě přiložili do průvodce prváka, ignorující prošla okolo všech automatů na kafe a s půlhodinovým předstihem nakonec dorazila před učebnu, kde mělo probíhat moje první cvičení z chemických výpočtů. Po prvním dni mi přišlo, že jsou všichni praštění a školu všude zbytečně demonizují. Ten den jsem měla tři cvičení a ze všech jsem odcházela jako vítěz, který všechno ví a všechno zná. I matematika mi přišla zábavná. Když jsem tenhle fakt sdělila rodičovstvu, tak mě milé rodičovstvo div neposlalo na blázinec. Nedivím se jim.
Nadšení ze mě neopadlo, ale co opadlo, byl pocit, že to půjde všechno zvládnout levou zadní.


Po měsíci tu sedím v přednáškové místnosti, poslouchám výklad o organelách, vedle sebe mám kafe z automatu, které se z jedné poloviny tváří jako latté macchiato a z druhé poloviny chutná jako vyvařené fusekle, před sebou mám (už ne tak fyzicky, nýbrž obrazně) zápočtové písemky z OACH I (Obecná a anorganická chemie) a Matematiky I. V pomyslné kapse mě hřeje 90% výsledek z prvního zápočtového testu chemických výpočtů (vůbec nevím, jak jsem ho napsala a stále mám pocit, že si ze mě někdo dělá prdel, rozhodně si ji ze mě tedy udělal můj cvičíčí, který mi v průběhu testu naznačil, že mám půlku výsledků špatně), nicméně každý pohled na vzorové písemky z matematiky mi ego chladí na absolutní nulu a drtí kladivem jako rychlozmražený banán. Bývala bych se dřív vsadila, že jediné, co mi může vzít naději na úspěch, bude moje prokrastinace, ale i když se ta mrcha bezcitná drží v bezpečné vzdálenosti ode mě, dohání mě dávní démoni z dob střední školy. Ano, flákala jsem se tam jako líné hovado a teď se divím, že neumím limity. Vlastně nedivím, ale hrozně mě to štve.
Nejzvláštnější ze všeho ale je, že mě škola stále baví a jsem z ní nadšená. Nějakým způsobem jsem se zbláznit přecijenom musela, jelikož mezi mým postojem ke střední škole a postojem k vysoké škole je taková propast, že by mohla technicky pohltit černou díru.

A teď ty zásadní změny v životě:
1) Cestování
Zatímco na střední jsem si pohodlně vozila zadek v autíčku (teda aspoň poslední dva roky), vysoká mě vrátila do předřidičákového období, což mě vůbec, ale vůbec netěší. Ze začátku mě ježdění metrem i celkem bavilo, ale dneska už to beru jako nutné zlo. A hlavně to dojíždění z Jihlavy do Prahy a zpátky je celkem otrava, zvlášť když se musíte pokaždé táhnout s kufrem. Jo a mít kolej na druhé straně Prahy než školu, to taky není zrovna milé. Každopádně máte na druhou stranu čas si v metru ledacos prostudovat. A když se vám nechce, tak můžete sledovat ty otrávené obličeje, což občas také stojí zato.

2) Bydlení
Povyprávím o bydlení na koleji, jelikož jsem privát zavrhla z důvodů finančních i sociálních. Osobně bydlím v části Prahy, kde je pět velkých kolejí vedle sebe, takže je to taková studentská osada. Každou noc mi tu zpívají alkoholem posilnění spolužáci pod okny a občas je i na chodbě rušno.
Mám štěstí, že jsem zrovna na koleji, kde na buňce mají dva pokoje společnou sprchu, záchod a kuchyňku. Na některých kolejích jsou tato zařízení sdílená pro celé patro a u jedné určité vím dokonce to, že tam jsou sprchy a záchody na patře nerozlišené pro kluky a holky. Nuže, člověk si asi zvykne, že ho občas při odchodu ze záchoda pozdraví nahý kluk, co právě vyšel ze sprchy. A nebo obráceně.
Důležité je si zvyknout i na to, že na pokoji (ve většině případech) nejste sami. A musíte brát trošku ohledy, stejně jako ohledy musí být brány na vás. Koho by totiž nevytočilo, když ve čtyři ráno v době, kdy se snažíte vyspat před testem, dorazí spolubydlící, rožne velká světla a začne něco řešit? Ano, i o takovém případu vím.
Jinak se stávají věci, že vám někdo krade jídlo z ledničky, používá vaše příbory, váš toaleťák, mýdlo... Nic nenormálního.

3) Strava
Pokud jste byli zvyklí na obědy od maminky, tady máte smůlu. Jelikož chudí studenti většinou nemají na obědy v restauracích a zničit si trávicí trakt ve fastfoodech si také nikdo nechce (teda alespoň ne my chemici, kteří víme, co za sajrajt to je), pak je nejjednodušším a optimálním řešením Menza. Jídelna, kde máte výběr z +-8 jídel, každé za jinou cenu, můžete si ledacos přikoupit a přitom vám to neprovrtá peněženku. Co si budeme povídat, školní jídelna na základce byla určitě lepší než jídelna pro vysokoškoláky, nicméně sníst se to ve většině případů dá. Za ten měsíc mi bylo z jídla z Menzy zle jen jednou. Ale to je holt riziko guláše, ve kterém nacházíte stopy včerejší rajské. To, jaké máte svačiny a večeře, záleží už většinou na tom, kolik peněz vám jsou rodiče ochotní dát navíc. Co si koupíte, to máte. Vařiče na kolejích nejsou moc ochotné spolupracovat, každopádně varná konvice (a u šťastlivců mikrovlnka) to jistí.

4) Společnost
Na vysoké by se předpokládalo, že se budete potkávat většinou s fajn lidmi, kteří mají stejný zájem jako vy a že bude konec s těmi šikanujícími, případně otravnými skrčky, kterých byla plná základka a v mnohých případech i střední. To je z části pravda, ale nebuďte naivní. S těmi pitomci se potkáte tak či tak, ale každopádně ve větším městě máte větší výběr lidí, se kterými se můžete bavit.
Šikanující a otravné spolužáky nahradí šikanující a otravní vyučující. Na každé škole se nějací takoví najdou, tak neklesejte na mysli, pokud vás to taky čeká. Zvlášť na prestižních školách, odkud v prvním semestru většina lidí vyletí.
Každopádně na druhou stranu máte obrovskou šanci najít skvělé lidi, kteří oplývají nadšením pro obor, nebo skvělé vyučující, kteří jsou ochotní vám věnovat trošku toho volného času a s čímkoliv vám pomoct. A takových je tu mnohem víc než těch ostatních.

5) Přístup na škole:
Na vysoké škole jsem během prvních dnů na vlastní kůži pocítila tu pověstnou svobodu a samostatnost. Z druhého pohledu je to zřejmá lhostejnost všeho okolního vůči vám. Nikdo vás nehlídá, všem jste ukradení a všem je ukradené i to, jestli studujete úspěšně, nebo ne. Máte nějaký rozvrh, který ani v nejmenším nemusíte dodržovat, protože ačkoliv by měla být cvičení povinná, docházka se hlídá buď symbolicky, nebo se nehlídá vůbec. Nikdo vás do ničeho nenutí. A na škole jste minimálně první semestr jedno velké nic.
Paradoxně ačkoliv nemusím nic, dělám všechno. Za ty čtyři týdny jsem nevynechala jediné cvičení a chyběla jsem jen jeden den, kdy byly tři přednášky, protože jsem ležela s chřipkou, abych mohla další den normálně fungovat. Chytila jsem se skvělých lidí, se kterými se můžu učit a mám větší motivaci se snažit, než jsem měla kdy jindy.

6) Ostatní drobnosti
  • Kofein se stane nedílnou součástí vašeho života
  • Osobně se už ani nehnu bes ISIC karty - Mám ji jako vstup do školy, do knihovny, do jídelny, na jízdenky...
  • Bez notebooku bych nejspíš už nestudovala
  • Oproti scriptům zlaté středoškolské učebnice
  • Mít dobrou spolubydlící je něco jako dar z nebes
  • Nikdy nevěřte kopírovacím automatům na kolejích
  • A nezdravte kolejbáby


Když si vzpomenu na střední školu, tak mě na ní téměř všechno otravovalo. Kolektiv byl částečně fajn a částečně bylo nutno ho ignorovat, což mi nedělalo nejmenší problém. Horší byl systém školství, podle kterého se k nám učitelé chovali jako k malým dětem. Neříkám, že to někteří z nás nepotřebovali, každopádně mě tenhle přístup výsostně dopaloval a škole na mě působila jako zadarmo drahá ztráta času. Vymýšlela jsem si cokoliv, jen abych tam nemusela. Neznamenalo to pro mě nic. Čert vem to, že jsem chodila na soukromý gympl, který měl horší pověst než potraviny z Polska. Na každé škole člověk může studovat úspěšně a smysluplně, když chce. Ale mně se prostě nechtělo. A co hůř - nic mě k tomu ani nenutilo. Vykašlala jsem se na všechno, učivo jsem poprvé viděla až v testu, nechala jsem známky spadnout až na hranice mezi čtyřkami a pětkami, pak jsem se naučila na závěrečný test během jednoho týdne, nechala si napsat vítěznou čtyřku a čau... Když zjistíte, že se můžete flákat, tak se prostě povětšinou flákáte. A jestli ne, pak jste divní - samozřejmě v tom lepším slova smyslu.
A tím se dostávám k tomu, co mi přijde na vysoké škole nejlepší. Je to ten nejvyšší čas si uvědomit sami sebe a svoje cíle. Všechno najednou máte jenom ve svých rukách. A je jen na vás, jak s tím naložíte.

Prozatím Ave já!
 


Komentáře

1 may may | Web | 22. října 2013 v 0:23 | Reagovat

"A nezdravte kolejbáby." Jo, tak tím jsi mě dostala.
Je zajímavé vidět Prahu očima vysokoškoláka, a obdobně je zajímavé vidět studentský život očima někoho, kdo studuje v Praze. (Dává to smysl?)

2 Ainree Ainree | Web | 22. října 2013 v 10:44 | Reagovat

Závidím ti, že si to dokážeš tak srovnat v hlavě a především to nadšení pro obor, který studuješ. Obojí je i bohužel cizí... :-)

3 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 22. října 2013 v 14:35 | Reagovat

Miluju tvoje školní články, vždycky mě nakopnou a navíc je to dobrá příprava na přicházející vysokoškolské (aspoň doufám) roky :-D Nicméně, kdybys řekla MNĚ, že ti matematika přijde zábavná, taky bych tě poslal do cvokárny :D A limity jsme brali dneska!

4 Badyán Badyán | 25. října 2013 v 23:32 | Reagovat

Soudruh major pěkně kecá....

5 neheria neheria | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 19:40 | Reagovat

Takže se ti na vejšce líbí? Tak to jsem ráda... už jen ty fotky, kde pózuješ s rohlíkama, nebo statusy o vašich cvičeních... xD

6 Christine Christine | 19. ledna 2014 v 12:07 | Reagovat

A co za obor vlastně studuješ? Snažila jsem se to najít, ale nenašla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015