.

Maturita za mnou, pomaturitní melancholie přede mnou.

27. května 2013 v 2:30 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Tuhle zkoušku bych měla tak nějak úspěšně za sebou. Prý že zkoušku dospělosti. Vím, že po bitvě je každý generál, ale vážení... Řidičák pro mě byla mnohem větší zkouška dospělosti, maturita byla komedie! A jakže to probíhalo?

Vykašlala jsem se na všechno, co jsem plánovala. Už ve středu, tedy den před maturitou, jsem porušovala všechna svá předsevzetí. Vůbec jsem si celý den neopakovala, sotva jsem do toho koukla. Nejedla jsem energeticky bohaté a výživné jídlo, místo toho jsem se cpala sladkým a doufala, že osudné nadcházející ráno budu moct projít dveřma. Mezi nacpáváním se vším, co bylo v dosahu, jsem místo učení seděla u počítače a nechala se všemi online ujišťovat, že tu maturitu dám, i když jsem byla téměř na "stopro" přesvědčená, že se nemám čeho bát.


Všechny knížky, co jsem měla v seznamu, jsem znala jako svoje boty, navíc mě jistila státní maturita. Sloh jsem napsala na jedničku, didaktický test též. To samé angličtina. Celý třítýdenní svaťák jsem se na ni ani nepodívala, protože jsem věděla, že můj didaktický test váhy 50% známky je na 95% a slohovka je taky na jedničku, hubu mám prořízlou jako filetu a jediné, co by mě mohlo ohrozit, je ta část maturity, kde se mám rozmluvit o nějakých věcech, které jednoduše nevymyslím, jako jsou třeba má vytažená americká města. Ovšem co se nedalo okecat, to se dalo opsat z mapy. Ach ty maturitní pomůcky! Jediné, co jsem si opakovala, byla vlastně biologie, protože v chemii prostě chodit umím.
Biologie pro mě byla jako vysoké kramfleky, na nich si člověk nikdy nemůže být jistý. Nikdy jsem neměla ráda rostliny, a ty se rozlezly do nějakých sedmi otázek, což pro mě bylo naprosto zničující. Vykašlala jsem se na to všechno s tím, že mi snad pomůžou vyšší síly. Bylo dost naivní na to spoléhat, když jsem celý rok měla totální smůlu při zkoušení v chemii, proč ji nemít navíc při maturitě z biologie? Otázka č.5 - Pinophyta (Jehličnany). Měla jsem toho po třech zkouškách dost, obdržení misky plné větviček mě zničilo, naopak obdržení fólií s nákresy mě vyloženě zachránilo, jelikož podle toho šlo odříkat to nejdůležitější z otázky - rozmnožování. Dál jsem spolíhala na to, že podle dalších fólií zvládnu identifikovat i větvičky a říct nějaké ty zástupce a něco z ekologie. Po nudném rozmnožování plném mikrosporofilů, makrosporofitů, mikrospor, pylových zrn, klových otvorů, láček a-tak-dále jsem si nedokázala vzpomenout na ani jednoho lesního škůdce a následně na otázku, kterým organismům les poskytuje prostředí, odpověděla, že v lese žijí opice. No ano, představa paviána pobíhajícího smrkovou monokulturou je opravdu zábavná, možná díky tomu jsem obstojně uspěla i v biologii. Nic není účinnější, než rozesmát celou komisi svým naprosto pitomým výrokem. Pro jistotu jsem se ale stejně oblíkla jako moje matka, protože to zvýšilo moje naděje, že budu vypadat stejně nemožně jako předsedkyně komise a ona se za mě pak přimluví s tím, že to někam dotáhnu.
Pocity při maturitě jsem měla dost zvláštní. Nervózní jsem nebyla vůbec, ale jaksi jsem se bála. Byl to takový hodně zvláštní strach, ale opadl. Šla jsem sice až ve čtvrtek, ale na druhou stranu první. Hned ve škole mě zastavilo pár učitelů, kteří se mě ptali, jak na tom jsem. Já měla úsměv na rtech a vlastně jsem se těšila, což muselo učitele přesvědčit o tom, že jsem se jistojistě celé tři týdny válela v učení, a to mi dává tu jistotu, že se nemám z čeho stresovat. Eh...


Nicméně mi sebevědomý a radostný přístup moc pomohl, doporučuji. Za prvně se dobře cítíte vy, za druhé se dobře cítí profesoři. A profesoři, kteří se cítí dobře, jsou polovina vašeho úspěchu.
A konečně k samotné zkoušce. Od chvíle, kdy si vytáhnete číslo otázky, jdete na potítko. Od té doby máte do konce zkoušky dle relativity času přibližně tři minuty. Ne, nedělám si legraci. Pokud tušíte, nebo to umíte aspoň trošku takzvaně okecat, uteče to strašně rychle. Samozřejmě, že když netušíte, co máte říkat, bude to pro vás nejhorších patnáct minut v životě plus dalších patnáct na potítku, kde zjistíte, odkud se výraz "potítko" vzal.
A pak to budete mít za sebou. Pokud úspěšně, potřepete si tlapou s celým učitelským sborem, po pár hodinách se s nimi strašně opijete v baru tak, že si ani nebudete pamatovat, se kterými jste si potykali, s kterými kouřili z okýnka a se kterými zvraceli před klubem. Další den na vás ještě nic nedolehne, protože budete mít kocovinu a k tomu budete litovat, že jste naživu.
A pak to přijde. To "Už nikdy". Už nikdy si neodemknete svoji skříňku s číslem, které vás provázelo čtyři, případně osm let. Už nikdy si nesednete do třídy s těmi samými lidmi. Už nikdy vám nebude přednášet nikdo z profesorů. Už nikdy neuslyšíte jejich hlášky, vtípky. Už nikdy nepůjdete těmi dveřmi pro studenty, neotevřete tou kartou a neuslyšíte ten zvuk odemknutí. Prostě už nikdy. Etapa života je úplně pryč. Nevím, jak to vnímají ostatní, pro mě osobně je to takový svíravý pocit. Ne že by mi střední škola nějak chyběla, ani to neočekávám, ale stejně je to hrozně zvláštní. I když ne tak silné, jako když jsem se loučila se základkou.
Každopádně... Jaksi mi pořád úplně nedošlo, co se to minulý týden stalo, takže mám pořád pocit, že si musím zopakovat nějakou otázku na seminář a že si za pár dní půjdu zase sednout do druhé lavice u dveří k holčině, se kterou budeme v zeměpise sledovat obrázky krásných polonahých chlapů, chodit k automatům, na záchodcích zpívat písničky a dělit se o jídlo. Jako bych tam měla přijít, vytáhnout si pantofle ze skříňky a o pár minut později si zapnout konvici a uvařit nám oběma čaj. A pak s klukama, co přijdou následně, probrat nějakou blbinku. Nejspíš i přijít na to, že jsme měli úkol, a rychle ho začít od někoho opisovat. Jako bych měla o volné hodině jít na oběd s tím nejlepším obědovým společníkem a stresovat se z následujícího zkoušení. A pak jít tou cestou, něco si koupit v samce a...

Kurňa,...
...mně ta střední asi fakt...
...bude chybět!
 


Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 27. května 2013 v 7:47 | Reagovat

Jak to tak čtu, naše školní maturita byla těžší, tam ani sloh, který měl být minimálně na stránku na počítači, za jedna, nezajišťoval alespoň čtyřku z češtiny. Ale i ta byla naprostá fraška. A jak píšeš, nestresovat se bylo asi ten nejlepší přístup. Jakmile mi to začlo být jedno, bylo to v kapse.

2 tee-l tee-l | Web | 27. května 2013 v 8:38 | Reagovat

:-) tak už jen dál užívej :-)

3 Rabe Rabe | Web | 27. května 2013 v 8:48 | Reagovat

musím souhlasit že to byla komedie :-D já se na učení téměř nepodívala, jeden z důvodů byl že jsem ztratila maturitní otázky týden před ní takže jsem si řekla že na to kašlu :-D pořád nevěřím tomu že už tam nemusím, žádná škola, nic :D

4 metztli metztli | E-mail | Web | 27. května 2013 v 9:36 | Reagovat

ačkoliv mám už 3 roky od maturity, takže jsem tuhle státní věc nezažila, ano, je to fraška :D a stejně jako ty jsem se na něco prostě vykvákla :D ale, předevčím, gratuluju ke zkoušce dospělosti (proč se jí tak proboha říká?)! :)

jinak, střední ti bude chybět, asi dlouho. teda, řekla bych, že do první kalby na výšce :-D tam to přejde. Všechno má totiž svoje pro a proti a vysoká... tam začíná opravdu život :)

ale máš pravdu mimo jiné v tom, že je děsivý ten konec jedné etapy. Sama jsem se vzpamatovávala asi tejden a několik dní jsem měla tendence sedat ke stolu a honem rychle se něco učit. Ale co, že. Užij si prázdniny, ty nejdelší a vlastně nejkrásnější :)

5 Andie Andie | Web | 27. května 2013 v 10:31 | Reagovat

Jé to už je pár let, ale pamatuji si to jak dnes, jak jsem měla předmaturitní obžírací kúru a měla jsem podobné pocity, i když jsem taky věděla, že se není čeho bát:).. Bude-li vysoká, věř, že na střední brzo zapomeneš :D

6 María María | Web | 27. května 2013 v 10:55 | Reagovat

Tak nějak jsem maturitou prošla i já. Jediné, z čeho jsem měla nějaký respekt, byla školní matika, na to ostatní jsem se málem ani nepodívala. Nakonec jsem si z těch logaritmů, komplexních čísel, trigonometrie a podobných odporností vytáhla úplně primitivní otázku. Ani jsem neměla čas přemýšlet, jestli mám trému, ale ten náraz do prázdna potom byl hrozný.

7 Bels Bels | E-mail | Web | 27. května 2013 v 12:17 | Reagovat

Vzpomínám si na jakýsi pocit prázdnoty, když mi došlo, že je konec a že už se na střední nikdy nevrátím. No a pro mě pochopitelně spoustu jiných negativních pocitů, protože jsem maturitou chtě nechtě musela ukončit fázi života, která pro mě byla tou nejšťastnější.
Každopádně je kolem toho hrozné haló, ale přitom, když se člověk připravuje, nemá se tolik čeho bát. Je to v klidu, ale nesmí se to podceňovat :)

8 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 27. května 2013 v 19:55 | Reagovat

Spousta lidí z mého okolí maturovala a jak jsem sledovala, všichni mají stejnou strategii - kašleme na to, rušíme předsevzetí. :D Jsem zvědavá jednou na sebe. :D
Každopádně gratuluju ti! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015