.

Říjen 2012

Akt podzimní víly

19. října 2012 v 18:34 | Nika Caesaris |  Malba olejem
Dolehla na mě nálada mého nejoblíbenějšího ročního období. Miluji ranní mlhy, vůni chladného vzduchu, rudé východy slunce a nádherně zbarvené listí. Chtěla jsem to všechno ztvárnit. A protože moc nemám ráda lyriku v povídkách a poezie na téma podzim mě nelákala, rozhodla jsem se to nakreslit. Stojan jsem vynesla ven na zahradu, pustila si do sluchátek Paola Nutiniho, na lavičku rozprostřela barvy, vytlačila na paletu několik barev a začala si hrát.

Na tomto obrazu jsem se seznamovala jak s olejem, tak s malbou na plátno. Předtím jsem pracovala pouze s vodovkami, temperami a čtvrtkami. Neměla jsem tušení, jak se s tím maluje, neměla jsem tušení, jak se to ředí, jak se to míchá, jak se s tím pracuje. Ale už po několika prvních tazích jsem si byla jistá, že si olejové barvy zamiluji. Krásně vyhovují mému stylu. To, jak pomalu usychají, jak se krásně dají roztírat a matlat, nádherně hladí nervy.

Malba: Dáma s cigaretou

16. října 2012 v 15:03 | Nika Caesaris |  Tempera
Dáma s cigaretou je jedno z těch dílek, které vzniknou za klidných sobotních večerů, kdy jen tak poleháváte na poloustlané posteli, usrkáváte oolong a kousek od vás se vznáší obláčky dýmu ze zapálené vonné tyčinky. A najednou se vám zachce ten okamžik nějakým způsobem zachytit. Ne přímo. Jen jeho atmosféru. To, co cítíte. Co se vám honí v hlavě. A možná i obraz z příběhu, která se vám ze situace promítá před očima.

Dáma s cigaretou nepatří mezi ty propracované kresby do detailů, ale měla jsem ji ráda kvůli těm pocitům, které z ní vyzařují, i když jsem si nikdy nebyla stoprocentně jistá, jaké pocity to vlastně jsou.

Malba: Přízrak s violou

16. října 2012 v 10:49 | Nika Caesaris |  Tempera
Původně to mělo vypadat jinak. Črtala jsem si při poslechu Rock symphonies od David Garretta. Měla jsem v plánu vytvořit poměrně realistický portrétík muže s houslemi, ale nějak se mi zachtělo vypnout tu racionální část mozku a naopak popustit uzdu všemu iracionálnímu. Vznikla otřesná patlanice, která se ale kupodivu těšila úspěchu, který jsem nečekala. Teď visí v pokoji na nástěnce jednoho z mých dobrých kamarádů, který má rád surrealismus stejně jako já a navíc mi za obrázek věnoval krásnou ručně vyřezávanou tužku. Ten pocit, že o i ty nejhorší výplody mé hlavy má někdo zájem a klidně je nechá strašit u sebe v pokoji, je prostě k nezaplacení.

p.s.: Některé části jsou opravdu nereálné, kupříkladu ruce. Bývala bych možná měla nutkání je zapravit, kdyby ty nedokonalosti nebyly to, co se majiteli krom jiného tolik líbí.

Dvě oči

15. října 2012 v 15:59 | Nika Caesaris |  Básničky

Luna zavřená v kleci
zahalená v šálu noci
z těžka temně dýchá
pohlcena do nemoci.

Prázdný pohled v dál
tlumí bolest a krutý žal
a z doutnající temnoty
oheň v křiku vzplál.

Noha více napíná se
kraj ubíhá ve své kráse.
A přece jen dvě jasné oči
v dáli té tmy černovlasé

Hluk a sílá čím dál větší
všechno kolem birazdnější
a přece dvě jasné oči
jsou teď mnohem mnohem bližší.
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015