.

Červenec 2012

Sumarizace odporu bloggerstva

31. července 2012 v 17:23 | Nika Caesaris |  Blogové kauzy

Na začátek bych chtěla poděkovat všem, co se rozhodli přispět se svojí troškou do mlýna. Ze začátku jsem si říkala, že zabývat se něčím takovým je pod moji úroveň, nicméně se peru za to, na čem mi záleží. A nepřestanu se prát, dokud se to nevyřeší.


Ať už členové klubu, nebo ne, zasahuje nás to všechny. Jsme blogeři. Jsme autoři. Jsme lidé, co po sobě nechtějí nechat šlapat. Moc rádi uvidíme, když se zapojíte. Ať už napíšete komentář o tom, co si myslíte, či snad článek na svůj blog, e-mail Standovi, nebo se zapojíte i do tak šílené akce, jako je "Kozy na titulku." Můžeme to udělat všichni, bez ohledu na to, jestli jsme v AK, nebo ne. Přijímání bylo tak subjektivní, že i mezi vámi, co v AK nejste, se stoprocentně najdou tací, co by v něm být rozhodně měli, narozdíl od Lotty. Tak se nebojte projevit.

Akce "Kozy na titulku"

30. července 2012 v 23:58 | Nika Caesaris |  Blogové kauzy
ANEB DŮKAZ, ŽE DO AK OPRAVDU PATŘÍM

Devalvace Autorského klubu

30. července 2012 v 23:43 | Nika Caesaris |  Blogové kauzy

Za normálních okolností bych svůj blog nešpinila něčím takovým, ale demokracie je už i tak dost v kelu. Kdyby lidi občas nevyjádřili svůj odpor, kde by byla pak?

No, dlouho byl klid, nic extrémního se nedělo, nikdo nám autorům nehýbal žlučí, a tak se někdo, kdo si nejspíš pustil padesátihodinovou smyčku Trololo songu rozhodl, že to je moc velká nuda.
A čím namíchnout jinak spokojené blogery víc, než znehodnotit to, na co jsou hrdí?
O tom, čím Autorský klub je, a čím by podle mého měl být, už jsem jeden článek napsala. Pak svitlo světýlko naděje, že se to dá do normálu. Abych se přiznala, moc nevím, co se všechno událo, protože jsem hlavní dení v klubu jako takovém většinou nesledovala.
Namíchlo mě například přijetí Hudebního blogu. Ne proto, že by nebyl dostatečně dobrý. On je bez debat skvělý, ne-li jeden z nejlepších blogů na serveru. Ale AK osobně vidím jako místo pro lidi, kteří se pyšní ryze vlastní tvorvou, tím, co sami vyrobí, vymyslí... A ne místo pro sumírování faktů, o kterých jsme se už někde dočetli.
Dále mě namíchla očividná a neopodstatněná Standova diktatura při určování toho, jak budou přijímáni nováčci. A dostáváme se pomalu k jádru problému. Teď už jeho rozhodnutí nechápu vůbec. Údajně měli být nováčci přijímáni po jednom, aby byl výběr preciznější a aby se do AK dostali jen ti, jenž do něj patří. Ale koukám, že to Standa tak či tak pořádně fušuje.

To, co se stalo minulý pátek, čili 27.7.2012, totiž nebylo "jen" selhání zdravého rozumu, ale i obcházení pravidel, která by měla být pomůckou právě pro ty hlupáky, co se zdravým rozumem řídit neumí.
Ano, zasvěcení už asi ví, na co narážím. Na přijetí Lotty Biondy.

Portrét: Doufající

30. července 2012 v 20:17 | Nika Caesaris |  Uhel
Nebo aspoň snaha o portrét. Kdo uhádne, kým jsem se nechala inspirovat, má u mě malé bezvýznamné plus. Ale byla to pouze inspirace, která se mi pak vymkla z rukou. Nakonec jsem se jen nechala unášet pocity a kreslila to, co mi šlo od srdce.
p.s.: Jsem levačka. :-)

Co se techniky týče... Tužka je sice fajn a perfektní odrazový můstek, ale ten přírodní uhel mi nedal spát. Potřebovala jsem zkusit pracovat se stíny. A každou chvíli jsem zjišťovala, že mi moje školní B-2 neumožňuje všechno, co potřebuji k dosažení kýženého výsledku. Toho jsem sice ani tak nedosáhla, protože začátky jsou začátky a člověk to neuchvátá... Ale myslím, že to tím uhlem nakonec dopadlo lépe, než by to dopadlo tužkou.

Trénink s tužkou: Části obličeje

29. července 2012 v 22:45 | Nika Caesaris |  Tužka
S kresbou začínám. A na začátek jsem si do ruky vzala docela těžký nástroj. Ne, na uhel zatím opravdu nemám, snad na něj v průběhu času někdy mít budu. Bylo mi řečeno, že nejlepší bude, když začnu tužkou a budu si jen tak zkoušet. Tak jsem to udělala. Koupila jsem si měkkou tužku a začala kreslit obličej. Asi na to budu vždycky svým způsobem ujetá.

Buďto to vyfocené v počítači prostě vypadá ošklivěji, nebo jsem se probrala z počáteční pýchy. Když jsem to totiž dokreslila, přišlo mi to jako poměrně fajn, ale teď už si říkám, jestli to mám vůbec zveřejnit. Ale na druhou stranu... jednou se třeba budu chtít podívat, jak to vypadalo, když mě chytila kresba.

Má první kresba očí

27. července 2012 v 19:33 | Nika Caesaris |  Uhel
Vždycky jsem byla spíš spisovatelka a hudebnice než kreslířka. Nicméně mě to začalo poslední dobou neskutečně bavit. Jsem jenom začátečník, co vzal dneska poprvé v životě do rukou uhel. No, dobře, možná jsem ho měla někdy v ruce i ve škole, ale to mi rozhodně nic nedalo.
Krabičku s uhly jsem zabavila mojí mamce, která se narozdíl ode mě může pyšnit talentem a malovat skutečně umí. Pro mě dřív malování a kreslení představovalou pouze muka na hodinách. Možná i kvůli tomu, že mi do toho neustále někdo kecal, což ze srdce nesnáším. Teď mě od toho nemůžou dostat.

Když mají muzikanti moc

26. července 2012 v 0:06 | Nika Caesaris |  Hudba
Zachtělo se mi napsat článek, ve kterém bych představila pár interpretů, kteří mi při pohledu na ně vzali dech. Při živých vystoupeních se obyčejně ukáže víc, než co slyšíte na mp3. Někdy se stává, že kapela, kterou doma posloucháte rádi, má koncert naprosto na nic, zatímco na festivalu náhodou narazíte na kapelu, jejíž žánr vám až tak blízký není, ale její koncert je naprosto famózní.

Lidé, kteří vejdou na pódium a v tu chvíli jim pódium naprosto patří.

Z takových mám dojem, že jsou obdaření nějakou vyšší mocí. Neskutečné talenty, které nejenom vytváří brilantní a strhující hudbu, ale narodili se s tím, aby jim patřilo vyvýšené místo. Aby dokázali bez problémů vyvolat nekontrolovatelnou davovou psychózu.
Pozor, tohle nebude výčet mých nejoblíbenějších kapel, i když valná většina z nich tam bude patřit. Je to ryze subjektivní článek vycházející z dojmů a pocitů, které mě při koncertech zaplavovaly. A také doporučení, čí koncert si nenechat ujít.
Pořadí je náhodné.

Masters of rock 2012

24. července 2012 v 22:54 | Nika Caesaris |  Koncerty
Nebo spíš jen pár dojmů z něj.

Původně jsem plánovala megareportáž, která by se mi ani nevešla do jednoho článku. Nicméně situace se změnila a já shrnu jenom to nejdůležitější a nejkrásnější, na co budu opravdu ráda vzpomínat.Přidala jsem několik svých fotek, pro zvětšení stačí kliknout na ně pravým tlačítkem myši a dát "Zobrazit obrázek". U některých to nepůjde, protože jsem je zmenšila v Malování. Videa si najděte na Youtubku, kdo bude mít zájem, zatím jsem příliš líná, abych sem dávala odkazy.

Tohle jednoduše zbožňuji

24. července 2012 v 3:16 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Co přesně? Ty přetažené noci, kdy si unavená a příjemně provoněná po horké koupeli plné pěny lehnu do postele (která je mimochodem teď čerstvě povlečená), pomalu usrkávám kvalitní ovocný sypaný čaj, pokojem se line potichu výběr instrumentálek od Korpiklaanů a já si v posteli ťukám článeček s vědomím, že nemusím ráno vstávat. A tohle je na prázdninách ta prima věc.

Původně jsem plánovala prázdniny trávit jinak. Ne, vážně jsem neplánovala se učit, makat na sobě, jíst zdravou výživu a zlepšit svůj životní standart. Fuck it all. Můj styl bytí je úžasně nedokonalý a zkoušet ho zlepšit je jen zbytečná práce navíc. Jen jsem musela přehodnotit svůj program jako následek tří imaginárních pohřbů, které jsem mimochodem neplánovala ani ve snu.

V bavlně [3. díl] Nečekaná návštěva

23. července 2012 v 22:57 | Nika Caesaris |  V bavlně
Po večeři jsem se uchýlila ke svému obvyklému programu. Dodělala jsem si nezbytné úkoly a vykašlala se na ty, jejichž nesplnění mi s největší pravděpodobností projde. Potom jsem nastartovala svoji starou mašinku a chatovala s přáteli, když najednou zaklepal na dveře taťka.
,,Dolores, máš chvilku?"
,,Jasně, tati, o co jde?" Tušila jsem, o co jde. Ale nechtěla jsem předbíhat.
,,Potřeboval bych si s tebou promluvit na vážnější téma. Jde o tu dámu, které jsem dneska spravoval potrubí." Vypnula jsem počítač, otočila se židlí a pokynula taťkovi, ať si sedne naproti.
,,Tak povídej," upřela jsem na něho oči.
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015