.

Září 2011

Chřipkování

19. září 2011 v 20:05 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Stala jsem se obětí veřejných dopravních prostředků, nekompromisních ranních teplot a své hrdosti zároveň.

Zrovna mi tu hraje píseň Nosferatu is Dead.
Tak to jsme dva, Nosfí.

Svému podlomenému zdraví jsem se však rozhodla vzdorovat a účastí dnešního vyučování se přihlásila se do mistrovství přecházení čehokoliv. Na chvíli jsem si myslela, že výborná z bižule dokáže vyléčit i mor, ale pocit přejetí parním válcem se dostavil hned po tom, co z mých úst vyšlo vítězné "Banzaaaaaai!"


Veršovaná Perníková chaloupka

19. září 2011 v 19:40 | Nika Caesaris |  Básničky
Bylo nebylo, a není to tak dávno, kdy jedna vesnická dívka otevřela starou knihu pohádek po své babičce. V tu chvíli jako by do jejích myšlenek vnikla vůně starých pohádkovích časů. Než se nadála, držela v ruce své zbloudilé pero a vedla ho cestou s kapkou ironie a nadsázky po prokletém papíru. Nevznikla básnička pro děti, ani krásná poezie. Je to pouze rýmovačka pro zpestření deštivého dne.

Poslyšte, děti, uši jak na drátku,
já vám teď povím veselou pohádku.
Znáte to všichni, to je věc jistá,
když babka má hlad a pečínku chystá.

Už ji nebaví ožírat kůru a plevel,
chtěla se vyšplhat na vyšší level.
Ten pytlák v sukni vábí na cukroví,
a proto chaloupku z perníku postaví.

Tak nám to pročistilo ovzduší

18. září 2011 v 14:43 | Nika Caesaris |  Útržky
Připadala jsem si znovu jako kapitán černého třístěžně s prokletou posádkou duchů, kostlivců, plující v temnotách... ehm... naší verandy. Chochochó, obklíčena válečnými loděmi v podobě několika párů bot,...

Pavoučí vojenské hlášení

17. září 2011 v 23:14 | Nika Caesaris |  Útržky
Dne 17. 9. 2011 byla našimi vojsky na domácí půdě odhalena nepřátelská aktivita. Síla nepřátelských vojsk se skládala z několika arachnidů skrývajících se ve svých pavučinových zákopech umístěných mezi okny. Nepřátelé svými zbraněmi zatarasili výhled a přiblížili se nebezpečně blízko. Naše síly: Nepříčetný vojín Nika vyzbrojená čistícím prostředkem značky Pronto, hadrem, smetáčkem a těžkým výkonným vysavačem. Boj byl krutý. Trval přesně dvacet minut a šestnáct sekund, během něho byl nepřítel rozprášen. Na našich stranách byly utrpěny jen drobné úrazy, jako například pár modřin a skoro-vymknutý kotník. Konec hlášení.


Stesk po svobodných myšlenkách

17. září 2011 v 13:37 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Páni a dámové, přišel čas na můj výlev, který s největší pravděpodobností pět minut po zveřejnění zprovodím z povrchu blogového, stejně tak, jak to dělám s většinou svých článků.

Na jednu stranu bych si moc přála prázdniny, abych měla o čem psát. Moje témata se zcvrkla do jednoho, kterým je pochopitelně denní rutina jménem škola. Vplítá se mi do spaní, do povídek, do obrazů, do běžných myšlenek, vetře se úplně všude a kope hrob mojí kreativitě. Kam se poděly všechny ty imaginární rozhovory, které dávaly mým povídkám a novelám nový rozměr? Kam se poděla veškerá inspirace z nevšedních denních zážitků, které se mnou prožívaly i moje alter ega vepsaná na bílou stránku papíru? O kreslení ani nemluvě. Prostý červený kůl, říkající si jednička tužka, jsem vyměnila za zelený nástroj, jehož špičatá tuha na geometrii skýtá mnoho poměrně brutálních nových možností. Štětce nahradilo kružítko a snovou tuž modrá propiska. Už nevznikají obrazy antických hrdinů ukrytých v mém srdci po řadu let, ani malby černých jezdců na A2 plátno. Už nekreslím po oknech barvičkama, skrz které mi slunce v pokoji denně kouzlilo krásnou namodralou duhu. Už nečmárám po stropě, aby vypadal jako noční obloha. Tohle všechno se prakticky ze dne na den proměnilo na prostoduché školní čmárání.

Školní legrace začala aneb hlášky z prvního týdne

11. září 2011 v 18:12 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Když škola poprvé zavolala, opravdu jsem měla relativně zacpané uši. Ale její nakopnutí obří ocelovou botou jsem už ignorovat nedokázala.

A tak si po prvním týdnu a dvou "bonusových" dnů pomalu zvykám na to, že mě nenechají spát do oběda, chtějí po mně soustředěnost, dávají mi nepříjemné úkoly a vyžadují přetvářku před třídním osazenstvem. Jak nepříjemné! První školní den jsem očekávala, že se s tím budu těžko vyrovnávat, ale nakonec to nedopadlo tak zle. Třetí rok už mě nemůže téměř ni překvapit. Překvapující jsou pro mě jen hodiny češtiny, na které máme novou profesorku. Ale příjemně překvapující, ta ženská je snad trhlejší než já. A to už je co říct.

Škola zavolala já měla zacpané uši

3. září 2011 v 19:38 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Kterej idiot sem před prázdninama psal, že se mu bude po škole stýskat, že to nepřežije, že se bude učit a další kraviny? Já ho neznám!

První dva dny školy mám jen v mžitkách, protože jsem celou dobu byla v jakémsi mlhavém oparu. Bylo mi jedno, co si učitelka vykládá. Bylo mi jedno všechno, co se dělo za katedrou. Myslela jsem jen na jednu věc.
,,Pokud jsem prázdniny vzala do vlastních rukou a z dvou měsíců úmorné nudy udělala dvaašedesát dní dobrodržství, zábavy a naplnění, proč to neudělat i se školním rokem?"

Začala jsem štílově.
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015