.

Květen 2011

Brýle: Prokletí nebo přednost?

20. května 2011 v 22:45 | Nika Caesaris |  Úvahy
Vím, jakou z toho mají mí známí hrůzu, když přestanou dobře vidět. Moje švagrová má kupříkladu po porodu půl dioptrie a je z toho tak zničená, že si chce pořizovat čočky za sedm stovek na 14 dní. Přitom by obroučky měla nosit jen v autě a v případě, že potřebuje vidět jako otříž.

Další případ za všechny je jeden kluk, co chodil k nám na školu. Byl to jeden z nejlepších studetů, i když trošku vejlupek, i když mu to díky dobrým známkám procházelo. No ale seděl klasicky v poslední lavici. Pak se najednou začal zhoršovat. Až když to dotáhl až na propadnutí z matiky, tak z něj vylezlo, že by měl nosit brejle, ale stydí se za ně, takže je nenosí a nevidí na tabuli. A u nás je výuka matiky koncipovaná tak, že kdo nevidí na tabuli, je bez intenzivního doučování a sta procent snahy navíc ztracenej.

Mohla bych to ukončit chlapcem z našeho šipkovýho družstva, kterej proto, že mu údajně nesluší brejle, hází poslepu, a tak často pomrví turnaj všem ostatním.

To byly případy na začátek. Odstrašující případy. Případy, kdy člověku nasadí lékař obroučky, a ten člověk se najednou cítí jako ve vězení. A já se ptám proč?
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015