.

Březen 2011

Chat mi zachránil život aneb velké poděkování

28. března 2011 v 18:22 | Nika |  Na téma týdne


Jsem si vědoma všech rizik, která přináší chození na chaty, blogové komunity a jiné způsoby, jak poznáváte lidi přes internet. Ano, je tu spousta uchyláků, co chtějí vidět vaše obnažená těla, najdou se i extrémy, které vám hodlají časem ublížit. Můžou vás vydírat, můžou vám pomalu ale jistě ničit život. V těch nejextrémnějších případech vám ho můžou vzít. Mně ale internet život zachránil.

Jsem člověk, co se nemůže chlubit hezkou minulostí. Někdo by si mohl říct, že je mi teprve sedmnáct, tak jsem toho ještě nemohla moc zažít. Ale je pravda, že většina mýho dosavadního života byl jeden velkej omyl, přesněji čtrnáct a půl let. Nechci se tu do detailů rozpovídávat o tom, co jsem prožívala, nevzpomínám na to ráda. Chtěla bych se rozpovídat o tom zlomu, kterej přišel, když jsem objevila kouzlo internetu. Teprve na něm jsem totiž poznala, co to je, když má někdo kamarády a to mi život obrátilo vzhůru nohama. Nebo spíš mě to na nohy postavilo.

Bylo, nebylo...

Prostě prázdné nic

25. března 2011 v 22:08 | Nika |  Příhody strýčka Příhody
I ty ji najdi a chraň.
V srdci mír, odlož zbraň.
Často hůř je a sere tě svět.

Nezraň cit, zažeň strach.
Přestaň žít jenom v snách.
Naděje umírá naposled.

To je text písně Naděje, která patří skupině Vigo. A ta písnička má v sobě neuvěřitelnou sílu. Sílu pravdy. Moc, kterou v sobě člověk dokáže pocítit. A to se vám potom zdá, jako by vám srdce svírala nějaká mříž. Uvědomujete si, co se kolem vás děje.

Nejjasnější měsíc za 18 let

19. března 2011 v 23:34 | Nika |  Fotografie
Jsem fotografka na hovno a teď navíc mám u sebe foťák na hovno (polozrcadlovka bez objektivu se superzoomem je mi v tomhle případě docela na prd), takže celá fotka je na hovno :D Ale já prostě musela zdokumentovat tak krásný přírodní úkaz. Tenhle přírodní úkaz mi navíc nedá dneska spát. Ano, jsem lehce náměsíčná a dost citlivá, když na mě svítí, buďto neusnu, nebo jsem prostě bez sebe. Naši povídali, že prej když na mě svítilo na horách, chodila jsem si každou noc čistit zuby, já si to teda nepamatovala. Takže to dneska budu mít asi veselý, půjdu si lehnout někam, kde mi nebude prosvítat přes žaluzie a závěsy.

Design: Welcome to your Nightmare + Odjíždím v dáli

19. března 2011 v 20:55 | Nika |  Designy
Welcome to your Nightmare! Asi tak bych popsala tenhle design blogu. Já vím, drak tu dlouho nevydržel, přestože jsem se s pavoučky patlala takovou dobu. Byl na mě přecijenom příšerně obyčejný. Já mám ráda jednoduchost, ale ta jednoduchost musí mít jiskru. A to v případě minulého designu neměla. Takže jsem se rozhodla, že si vytvořím novej kabátek.

Inspiraci jsem hledala ve svých myšlenkách a především ve svých snech, které mě provázejí po nocích. Z nějakých důvodů si sny pamatuju. Vždycky je to stejné. Zlatavě hnědé, modrozelené nebo ledově modré zabarvení, mystičnost a hororvý nádech, který se mi paradoxně líbí. Nerada se ze snů probouzím, protože se nestává často, že bych měla noční můry. Vím, že mám sny minimálně ve dvou periodách. Z toho jedna se týká reálného života, ta druhá snad čerpá všechnu moji fantazii, kterou v sobě mám. A i když už ve snu odhalím, že se jedná o sen, nikdy se nechci probudit.
Poprvé se nechávám inspirovat při tvoření designu snem v takové míře. Zvolila jsem ten sobě důvěrně známý zelenomodrý nádech, černý měsíc, na něj vyjící vlk, černé stromy s opadaným listím, létající ostrov a hlavním motivem je panenka vlevo nahoře, která sice není ze snu, ale tak nějak vystihuje něco uvnitř mě.

Studentka o tahácích

12. března 2011 v 14:26 | Nika |  Úvahy
Tahák. Tak tuhle pomůcku znají už děti na prvním stupni, zatímco na druhém ji hojně používají a na střední se bez ní neobejdou. Mluvím obecně. Koho se to netýká, nevšímejte si toho. Mě se to taky netýká. Už ne. Dřív se mě to týkalo, a to na základní škole v deváté třídě. 13. 6. 2009 jsem na Pathetic napsala tohle: ,,Jo! Řekla jsem si, že se musím se chovat jako správná deváťačka! Čili se na všechno od května naprosto a nekompromisně vys***... uhm, teda vlastně vybodnout, vykašlat atd." Jenže kdo přijatý na školu by chtěl v devítce proletět? Nějak jsem to řešit musela. A jak tedy Nikolka "studovala"?

Skládání jeřábů pro Japonsko

11. března 2011 v 21:20 | Nika |  Informační plky
Na webu Autorské tlupy jsem před víc jak hodinou objevila krásný článek, který vyzývá k takové psychické neviditelné podpoře Japonska. Těžko by se v tuhle chvíli hledal někdo, kdo neví, co se děje na Japonských ostrovech. Sama jsem člověk s téměř vyschlými slznými kanálky. Ale u dnešních zpráv na TV Nova jsem brečela jako želva. Je mi zle a bojím se o svoje kamarády, které v Japonsku mám, mezi nimi i dva z města, které leží poblíž nejvíce zasaženého Sendai. Snažím se si narvat do hlavy, že se nikomu z nich nic nestalo, ale stejně se o ně bojím. Šíleně se bojím. A tak jsem se chytila něčeho, co vypadá jako dobrá věc. Aspoň pro to, co cítíte uvnitř sebe.


Podle japonské legendy se tomu, kdož složí z papíru tisíc jeřábů, vyplní přání. Je mi jasné, že skládáním zvířat z papíru věcně nikomu nepomůžete. Ale... kdož ví. Třeba svým ježábem zvýšíte něčí naději. Třeba...

Foto: Jeskynní píšťaly

6. března 2011 v 19:11 | Nika |  Fotografie
Dneska jsem tak projížděla staré fotky z dovolených a pod pracky se mi dostala složka s fotkami z jeskyně Na Pomezí. Jeseníky, kdyby někdo netušil. A pár fotek se mi líbí natolik, že uvažuju, že je sem hodím. Tohle je první z možné série, ale ještě si nejsem jistá, jestli se s tím otřesně amatérským něčím chci chlubit. :D Fotografka jsem totiž příšerná.

Design: Ghost dragon

4. března 2011 v 20:18 | Nika |  Designy
Nic takovýho jsem nechtěla rozhlašovat, dokud se mi nepodařilo vyřešit ten problém v menu. Nedivte se mi. Půl hodiny jsem se prcala s tím, aby byli vidět po najetí na odkaz pavoučci. A když jsem to konečně po takový době rozčilování narvala na blog, tak byly vidět jen kousky. A navíc ještě takový kousky, že by ani génius nepoznal, že to má bejt pavouk. Nakonec moje geniální hlava přišla na to, jak by to šlo vyřešit, takže pavoučci fakčí, hehe.

Rýmovačka o Čistce v AK

2. března 2011 v 20:10 | Nika Caesaris |  Básničky
Uražená z nenadání
chystala jen nadávání.

Pochopila špatně slova:
,,Tohle zrno a toť pleva."

,,Ach můj blog, má drahá svátost,
vyhodit ho, taká drzost!

A osobitost chybějící?
Já mám fakt chuť něco říci"

S mrtvým zubem aneb óda na anestezii

2. března 2011 v 9:21 | Nika |  Příhody strýčka Příhody
Přátelé, víte, jaké to je, když vám umrtví půlku spodní čelisti? No jasně, vsadím se, že to z vás ví většina, anestezie na zubním je v týhle době běžná věc, ale já to dneska podstoupila PRVNĚ a jsem na sebe vážně pyšná.Dneska jsem totiž místo do školy vyrazila k zubaři. Jak večer, tak ráno, jsem si čistila zuby s takovou bolestí a sebezapřením, jako nikdy předtím. Čert vem utahování rovnátek, to nebylo nic. A i když je Nikolka bytost, která snáší bolest s hrdostí, chtěla jsem se toho co nejdříve zbavit. V tom, jak mám brát bolest, mě inspirovala kniha Obchodník se smrtí od Hugha Laurieho.

,,Jistý jednoruký instruktor zápasu, kterému říkali Cliff (já vím, učil zápas, a přitom neměl jednu ruku - takové věci se v životě občas přihodí), mi kdysi říkal, že bolest si člověk dělá sám. Druzí lidé vám dělají různé věci - bijou vás, bodají vás nebo se vám snaží zlomit ruku - ale bolest je váš vlastní produkt. A proto, říkal Cliff, který strávil dva týdny v Japonsku, a tudíž se cítil povolaným trousit kolem sebe moudra ze své bezedné pokladnice, je v moci každého člověka bolest zastavit. Cliffa zabila o tři měsíce později v hospodské rvačce padesátiletá vdova, takže už nejspíš nebude mít příležitost uvést svá slova na pravou míru.
Bolest je událost. Prostě se vám stane a vy se k ní musíte nějak postavit."
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015