.

Únor 2011

Sex na kopírce

27. února 2011 v 20:40 | Nika |  Na téma týdne
Já se omlouvám, ale musela jsem vás ještě trochu popíchnout, protože blog.cz je plnej nadržených puberťáků.

Sexuální téma i s fotkami

27. února 2011 v 20:14 | Nika |  Na téma týdne
Jó, prasečinky, prasečinky. Nemám čas, abych psala sáhodlouhý článek o tom, že sex je nedílnou součástí života a bla bla bla, samozřejmě to nevidím tak, že holka potká kluka a hupky dupky na to, nejsme zvířata. I když by se o tom dalo u některých pochybovat.To všichni vědí a stoprocentně je toho plný blog.cz, krom článků o tom, jak je sex fuj. Děcka, moc bych to nerozšiřovala.

Zrovna nedávno MF Dnes vyhlásila jako téma studentského projektu Sexuální výchovu, takže už jsem jeden článek na tohle přisprostlý téma psala. Vyšel v novinách, bohužel, takže jsem měla zas celorepublikovou ostudu. A udělám si ještě větší tím, že to zveřejním i tady. Ha.

Na týden bude pokoj

17. února 2011 v 22:27 | Nika |  Příhody strýčka Příhody
Takový velmi obyčejný čistě informativní článek o tom, že si nedám říct a opět se jedu pokusit o sebevraždu na harrachovské černé. Už jednou jsem si na ní rozbila hubu, když jsem jela jako hovado a myslela jsem si, že ukočíruju naprosto všechno. Jo, holt na lyžích už se cítím dost jistě, jako velká frajerka, co lyžovala skoro dřív než chodila. Ano, sport považuji za sprosté slovo, pokud se nejedná o tenis (v mém případě postižené pinkání o betonovou zeď) a zimní sporty. Těšte se, Krkonoše, těšte se, Jizerky, jedu opět na to samé místo, kde tyhle dvoje hory hraničí. Budu je pustošit už asi čtrnáctý rok, tu stejnou vesnici. A děsně se na to těším, protože na Vysočině nejsou sjezdovky nic moc. Ne že by tu nebyly, ale prudší a náročnější aby tu člověk pohledal. Ale lyžování je až ten vedlejší důvod, proč jedu pryč.

Krásného Valentýna

16. února 2011 v 19:59 | Nika |  Jednorázové povídky
Věnováno jedné z mých nejlepších kamarádek, které jsem v životě měla, mé drahé Evičce-hime. I když jsi neskutečný hovado, mám tě strašně moc ráda a jinak to nejspíš už nebude. :)

  Jen tak seděla na polstrované židli, s loktem opřeným o stůl. Pila kávu a přes obrovské okno sledovala rušnou ulici. Bylo ošklivě, deštivo. Sice byl únor, ale nikde nebyla ani vločka sněhu. Místo toho, aby se lidé radovali z lehounkých vloček sněhu, krčili se pod deštníky. Černovlasá dívka si promnula oči a papírovým kapesníčkem lehce přejela přes nos. Měla za sebou cestu přes půl města. Promrzlá a unavená se zastavila v jedné z kaváren, aby si odpočinula, utekla od toho všeho shonu. A pořád jen nepřítomně upírala oči na dění ulice, na spěchající prochladlé lidi. Najednou ji něco upoutalo. Byl to pár. Mladý muž přinesl dívce kytici růží, vlípnul jí polibek a podal dárek. Dívka se na něj usmála a objala ho. Potom pod jedním deštníkem spolu odešli. Takara si uvědomila, že je čtrnáctého. Valentýn. A zase ji přepadly myšlenky na člověka, který pro ni byl tak důležitý. Člověka? Spíš představa, která byla jako živá. Byla přesvědčená, že existuje. Proč by nemohl? Někde daleko. V jiné dimenzi. Kolikrát si přála, aby si pro ni přišel a odvezl si ji s sebou do Konohy? Takara trochu zatřásla hlavou, aby se ze svých myšlenek probudila. Podívala se na hodinky. Už byl čas jít. Dopila zbytek už skoro vystydlé kávy a vydala se do nečasu.

Drobný výmaz

15. února 2011 v 22:17 | Nika |  Příhody strýčka Příhody
Ach, už je to tady zas. Procházím starý články na blogu a říkám si: ,,To jsem fakt dokázala vyplodit takovýhle hovadiny? No tak to teda né. Smazat!" Měla bych být pyšná na to, co jsem napsala, protože v tu chvíli jsem to napsat chtěla. Ale vzhledem k tomu, že tenhle blog zná čím dál víc Jihlaváků a čím dál víc jich zároveň zná mě, usmyslela jsem si, že deníček si budu psát pro sebe do wordu, i když občas je nějakej ten glos ze života nesvětové ironistky potřeba. Děje se mi toho docela hodně. Znáte to. Středoškolačka s velmi kolísavýma náladama a migrénama, který přímo volají po můzách. Všimli jste si už někdy, že trpící lidé jsou nejkreativnější? Ale něco si člověk musí nechat pro sebe, když chce žít klidu.

Ne že bych se ve psaní nechávala omezovat, ale začíná mi vadit narušený soukromí. Takže svůj blog budu věnovat převážně názorům a povídkám, ne deníčku. Trochu ho promažu a budu blogovat vesele dál. A zítra tenhle článek ještě dopíšu, páč dneska už se mi chce spát.

Dobrou
S vymázlou kobrou


EDIT:
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015