.

Leden 2011

It's just like... entering new world, or somethink like that

24. ledna 2011 v 19:23 | Nika |  Příhody strýčka Příhody

Aneb motivační článek. Radím přeskočit moje deníčkovité průpovídky a přeskočit na poslední odstavec, který je aspoň trochu o něčem.

Odpusťte mi ten anglický titulek. Sledovala jsem na Sky News tu hrůzu, která se děje v Moskvě., teď je tam zrovna zpráva o únosci dětí. Než tenhle článek napíšu, uběhne dalších deset zpráv. A zkuste nepřemýšlet "in english", když vám hraje nad hlavou v televizi britský zpravodajství. Před chvílí na mě mluvila mamka a já jí bezmyšlenkovitě odpověděla anglicky, až v polovině třetí věty v souvětí jsem si uvědomila, že nemluvím česky. A to češtinu naprosto miluju, jen se občas zapomenu "přepnout".

To mi připomíná, že jsem nestihla napsat článek na téma týdne, ačkoliv jsem se tak moc chtěla podílet. Jak už jsem dřív zmínila, český jazyk je náplň mého života, má vášeň, má minulost, přítomnost i budoucnost. A asi ten článek napíšu, i když téma týdne už je pryč. Co na tom. Ale víte, já vážně tenhle tejden neměla náladu sedět u PC. Učila jsem se, ehm, chemii. Vysvědčení bylo vážně famózní. Ona jedna nedostatečná a dvě dostatečné (matika, fyzika, chemie) mezi výbornými a chvalitebnými vypadají opravdu vtipně. A ne že by to kdokoliv chápal. KROMĚ profesorky na chemii a matiku.

Ta o mně bez problémů prohlásila něco ve smyslu, že jsem líná, neochotná, neschopná, nedůsledná a na škole, na které jsem, v podstatě nemám co dělat. No, uklidňuje mě moje čisté svědomí a fakt, že jsem nad chemií proseděla dostatečně dlouhou dobu. Sedět u ní o trochu delší, asi bych se zbláznila, uřízla bych si obě nohy a spáchala Seppuku pravítkem. Moje krev by následně smáčela chemickou tabulku.

Typ na oběd pro začátečníky bez asistence

9. ledna 2011 v 10:40 | Nika |  Recepty
Oběd
Dneska jsem opět vařila, jak mám zvykem o víkendech. Ve všední den není třeba, protože se účastním Faktoru Strachu v závodce nebo sežeru oběd kamarádce. K mé radosti byl doma taťka, který se k vaření přidal, takže to byla taková jízda ve dvou. Pat a Mat v kuchyni. I když oba tak nějak nastejno zkušení. Taťka vaří velmi improvizovaně, přesto dobře. Asi to mám po něm. Napadlo mě, že i někteří ze čtenářů mého blogu by se občas mohli dostat do situace, kdy rodiče jsou fuč a zapomenou přichystat ratolesti oběd. A hlavně vím, že většina lidí v mým věku umí maximálně polívku z pytlíku. Vaření sice je věda, ale proč se toho bát? S trochou fantazie a nadšení pro věc zvládne puberťák udělat čupr oběd nejen pro sebe, ale i pro zbytek svojí rodiny.

Co takhle volské oko se šunkou, bramborovou kaši s cibulkou, okurkovým salátem, rajčetem a smaženým plátkem?

Nebudu psát přesně ingredience, kolik čeho potřebujete, sami musíte vědět, pro kolik lidí vaříte a kolik jste toho schopní sežrat. Já o sobě třeba vím, že v pohodě spořádám kuřecí prso a tři větší brambory a ještě k tomu pak potřebuju zákusek.

Takže, ingredience:

Ještě žiju

6. ledna 2011 v 20:11 | Nika |  Příhody strýčka Příhody

I když to tak nevypadá... A vlastně se tak skoro ani necítím.

To byly časy, kdy jsem si před pololetím válela šunky tím nejneuvěřitelnějším možným způsobem a stejně jsem měla vyznamenání. Šunky jsem si válela vlastně po celý roky a stejně jsem prolízala. Základkou. Nelíbí se mi, že na gymplu to chodí jinak, a tak jsme s kamarádem uvažovali, že když tohle není pro nás, půjdeme na popeláře. Nakonec z toho sešlo kvůli rannímu vstávání.

Když se blíží pololetí, je to vždycky největší masakr. Hlavně pro nás lenochy, co se odmítají smířit s faktem, že musí dělat něco, do čeho se jim nechce. Ale i já se překonala, a tak jsem začala makat. Dneska jsem se nechala vyzkoušet z literatury. Abych pravdu řekla, na literaturu mi stačí slabá půlhodinka, abych se naučila datumy a celkově životopisy. Knížky mám většinou přečtený, takže autorovo dílo tahám z rukávu. Taky jsme psali pololetku z matiky, ze který mám taky dobrej pocit. Stejně tak si zlepšuju francouzštinu a devítku (v běžném známkování 1-) mám v kapse. V tomhle pololetí se bojím jen chemie, jelikož tu se z nějakýho divnýho důvodu nedokážu naučit, ať dělám, co dělám. Ty rovnice mi do hlavy nelezou. A i když se naučím perfektně teorii, stejně na těch rovnicích rupnu. A při tom, že za 50% písemky je už nedostatečná, nemám šanci. Doufám, že mi sem nikdo nenapíše, že to máme moc přísný, protože NÁM tvrdí, že to je naprosto běžná věc. Zítra píšu další francouzštinu, fyziku a politologii.

Fotka černé houslistky v poli

3. ledna 2011 v 20:27 | Nika |  Fotografie
Další důkaz mého egoismu, který občas vyplave na povrch. Musím se pochlubit s fotkou, na kterou jsem docela pyšná. Ano, to černé strašidlo jsem já. Trošku jsem na ní upravila barvy a přidala texturu, dodalo to fotce takový zvláštní nádech. Není nijak profesionální a možná pro někoho ani nemá atmosféru. Koneckonců, je to jen egocentrický portrét focený na konci prázdnin. Přesto budu ráda za komentáře.

Libere... hlavně svobodně

3. ledna 2011 v 18:20 | Nika |  Informační plky

  Možná jste si všimli, že mi v menu přibyly dvě ikonky.

  Jednu jsem si dovolila vytvořit pro Autorský klub, který už nějakou dobu pustoším. Prakticky od založení, i když ne přímo s tímto blogem. Ale i ten jsem do něj nečestně a nemravně propašovala. A i když mi v něm spousta věcí nevyhovuje, jsem ráda, že tomuhle blogu můžu dát nálepku "autorský".

  Druhou ikonku už jsem já nevytvářela, nýbrž patří autorům blogu, na který odkazuje. Na blog Libere. A o tomhle blogu bych se chtěla rozepsat. Přidala jsem se totiž do klubu, který ač vznikl teprve nedávno bez podpory blog.cz, těší se velké přízni. A není se čemu divit.
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015