.

Žiji přes šestnáct let bez alkoholu. Ošizená se necítím.

26. prosince 2010 v 23:25 | Nika |  Úvahy
Alkohol & Poker
  O tom, jak je alkohol zlý a škodlivý, slyšíme dnes a denně. Stejně jako o tom, jak se naši vrstevníci v pátek opili pod obraz v nějakém klubu a pak si ani nepamatovali, jak se dostali domů. Pokud mohu mluvit za sebe, oba pohledy mi přijdou jako tak obrovské klišé, že už je nemůžu vnímat jiným způsobem, než jedním uchem tam a druhým ven. A ačkoliv látka s názvem etanol k životu člověka patří po celá tisíciletí, je jen na jedinci, zda se rozhodne jít s davem. Já se rozhodla jít proti proudu jako abstinent. A vyplatilo se.


  Nutno podotknout, že jako někdo, kdo se v životě neopil, jsem nikdy nepoznala slasti, které člověk pociťuje po požití většího množství alkoholu. Tudíž nemůžu hodnotit, zda chuť alkoholických nápojů a stavy jimi způsobené stojí za následné bolesti hlavy, nevolnost a vztek rodičů. Ale ačkoliv devadesát procent lidí z mého okolí už někdy byli, jak se lidově říká 'na drátky', zatímco já nikdy neměla víc než sklenku vína, nezažila jsem pocit, že bych snad měla něco zmeškáno. Účastnila jsem se spousty oslav a akcí jako moji kamarádi, jen s tím rozdílem, že jsem si s sebou nesla krabici džusu. A dovolím si říct, že jsem se dokázala bez alkoholu bavit lépe než ostatní s flaškou. Ušetřila jsem si spoustu modřin z pádů, oken v paměti a trapných situací. Jako bonus si můžu přičíst důvěru rodičů, kteří mě jako fanouška tvrdé hudby pustili samotnou už na nespočet metalových koncertů a festivalů, aniž by se báli, že si tam 'přihnu' a něco vyvedu, nebo hůř, že se mi něco stane. I když si jsou moc dobře vědomi, že se na akcích tohoto typu alkohol vyskytuje skutečně hojně.

  Je pravda, že s přibývajícím věkem rostly komplikace spojené s mojí abstinencí. Jakmile se rozkřiklo, že jsem nekouřící abstinenční typ, lidé viděli jen dvě varianty. Buďto mě nepozvali, nebo se rozhodli, že mě naučí "chlastat". A když zjistili, že se ničemu novému přiučit nenechám, při příští příležitosti se rozhodli pro první variantu. A tím mě naučili jednu z nejdůležitějších věcí. Člověk, který není ochotný akceptovat moje přesvědčení, není kamarád a už vůbec ne přítel. Praví přátelé se buďto opíjeli v mé přítomnosti beze mě, nebo dokázali vymyslet variantu, kdy se bez alkoholu obejdou všichni.

  Když to shrnu, i bez alkoholu chodím ven, mám spoustu přátel, důvěru rodiny. Nikdy jsem se za sebe nemusela stydět ani něčeho litovat v důsledku toho, že bych se opila. Za zmínku stojí i spousta ušetřených peněz, jelikož mi většinou stačila i sklenka čisté vody, abych se skvěle bavila. Nejsem vyloženě proti alkoholu, naopak se přikláním k teoriím, že malé pivo při posezení nebo sklenka vína po ránu mají příznivé účinky na lidské zdraví. Čistý líh je nepostradatelná desinfekce. Ale na druhou stranu vím, že by se svět obešel bez alkoholu coby nástroje, který prohlubuje deprese, navozuje stavy, kdy se člověk nekontroluje, a v krajních případech i zabíjí.
 


Komentáře

1 Tatra.nka Tatra.nka | Web | 26. prosince 2010 v 23:42 | Reagovat

Opravdu dobře napsaný článek. Mám na to všechno stejný názor jako ty...
I já poznala hodně lidí, co nejsou schopni vzít to, že zkrátka nepiju, nekouřím a drogy jsou pro mne prostě humus!
Díky tomu si o mě myslí, že jsem snad něčím horší, méně zábavná a bůh ví co ještě...
Aspoň, že znám pár lidí, co semnou můj názor sdílí a nebo mi můj názor nevyvrací, i když např. kouří nebo jsou každý týden v lihu někde v příkopě... ale to už je jejich problém :D

2 Neriah Neriah | Web | 26. prosince 2010 v 23:55 | Reagovat

Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Neustále se setkávám s posměchem, že se neumím pořádně bavit, když nepiju... Že když jsem ani jednou nezkusila kouřit, nevím, o co přicházím... Já se jim směju. Přijde mi ubohý nedokázat se bavit bez alkoholu. A když je nějaká akce, u který vím, že se tam bude jen pít, vyhýbám se jí obloukem.
Sklenička vína nebo piva mi ke štěstí bohatě stačí, nepotřebuju se opíjet. Navíc představa, že nad sebou ztrácím kontrolu, mě děsí.

3 Lemona Lemona | Web | 27. prosince 2010 v 0:04 | Reagovat

Já se celkem ráda napiju, abych se trošku uvolnila, nebo tak, ale není to pro mě priorita a hlavně to nepřeháním. Umím se dobře zabavit i bez alkoholu a z pozorování okolí vím, jak bych mohla dopadnout, kdybych to přepískla a celkem mě děsí to, že bych seděla někde hodiny u záchodu a čekala, až mi sakra bude líp :-)

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 27. prosince 2010 v 0:11 | Reagovat

Počkej, počkej, tobě je šestnáct a píšeš tohle, jo? :-) To zhodnoť zpětně tak za čtyři až deset let...

5 Bels Bels | Web | 27. prosince 2010 v 0:17 | Reagovat

Z tvého článku mám trochu rozporuplné pocity. Předem chci říct, že nepatřím k lidem, co se potřebují za každou cenu opít a nejlíp toho do sebe nalít co nejvíc, nemám takové lidi ráda. Ale zase patřím k těm, co si někdy daj jedno pivo a jindy zase pět. Ale vživotě mi z alkoholu nebylo nijak extra špatně, možná tak lehká bolest hlavy, ale nic víc.
Ohledně toho, že se tě rodiče nebojí pouštět na koncerty atd. protože ti důvěřují, mi přijde divné, když beru vpotaz fakt, že na takovejch akcích se ti může stát cokoliv a nemusí to být kvůli návykovým látkám.
Další věc - sice nechodím na nějaké párty, spíš jen s kámošema na pivo či na akce typu hody - ale jak se můžeš střízlivá bavit někde kde se pije? Ze začátku to chápu, ale pozdějc, když už všichni začínaj bejt mázlí by mi asi nepřišlo moc zábavné sledovat ostatní, jak se smějí něčemu, co střízlivýmu člověku vtipný nepřijde.
Tadyty poznámky si neber osobně, možná to vyznívá jinak, než když to člověk píše.
Asi tak, já jsem pro alkohol. V takové míře, že druhej den můžeš relativně normálně fungovat..
Protože člověk se jeho pomocí dokáže uvolnit a padnou zábrany. Dokáže zapomenout na každodenní starosti, které mu odpírají možnost se normálně bavit. A jiné věci, které šestnáctiletý člověk nevidí - čímž nechci říct, že lidi v tvém věku maj ještě na chlast čas a bla bla, i když technicky vzato je to pravda :)
Nesnáším ty opilý čtrnácti-patnáctiletý fracky, co si myslí, bůhví jak nejsou dobří, když vyžahnou půlku vodky z tátova baru, vždyť to vypadá hrozně a vlastně jsou to skoro ještě děti. :-?

6 Nika Caesaris Nika Caesaris | Web | 27. prosince 2010 v 0:26 | Reagovat

[1]:, [2]: A je nás víc. Když byl projekt MF Dnes a psaly se články na téma Alkohol, denně jsem četla články lidí, kteří jsou proti. Jen je škoda, že nás není většina.

[3]: Jak říkám, proti sklence vína nebo půllitru piva taky nic nemám. ;-)

[4]: Když někomu alkohol nechutná, tak mu prostě nechutná. Myslím, že se to s věkem nezmění. ;-) Krom toho, když jsem tvrdila: ,,Já jsem a budu abstinent." ve dvanácti letech, taky mi říkali: ,,Počkej, až ti potáhne na osmnáct, budeš mluvit jinak." Už mi na osmnáct táhne a pořád mluvím stejně.

[5]: Samozřejmě se na takových akcích může stát cokoliv, ale když má člověk stoprocentní zábrany a čistou hlavu, ledasčemu se vyhne. A když je člověk v tom parnu celou dobu na mraky? Ani nepomyslet. A jak se můžu na takových akcích bavit? No, umím včas odejít, nebo si tam najdu někoho, kdo taky nepije. Většinou se to podaří. :-)

7 noirre noirre | E-mail | Web | 27. prosince 2010 v 0:29 | Reagovat

Je to hezky napsané,krásně se to čte,nicméně musím souhlasit s Bels ale v mnoha situacích souhlasím s tebou :-)

8 ethnea ethnea | Web | 27. prosince 2010 v 3:07 | Reagovat

Skvely clanek, souhlasim s tebou od prvniho radku az po posledni.
Kdyz se nekdy napiju, je to vyjimecne a jen necoho, co mi vylozene chutna (mojito, pinacolada). Opily stav neni nic uzasneho, co bych vyhledavala.
Je dulezite nezapominat, ze plno tech opilych teenageru tak ucinilo proto, aby nevypadli z kolektivu, aby nebyli divni, odstrceni, jini... Mozna dokonce vetsina.
Spravne jsi to napsala, pokud te nekdo neakceptuje takovou, jaka jsi, tak to neni zadny kamarad nebo pritel.
Mam asi stesti na sve okoli, vsichni me berou takovou, jaka jsem. Nekourim, neopijim se, jsem vegetarian. Ale nikdo me nepremlouva. A jsem za to rada.

9 Hope Hope | Web | 27. prosince 2010 v 12:33 | Reagovat

Skvělej článek... Ale jak říkáš, škoda, že jsme v menšině... jinak... mě je devatenáct a mám naprosto stejnej názor, jako Nika... A opravdu mám ráda, když lidi souděj/odsuzujou ostatní podle věku... :-P
Většina mých teď už skoro dvacetiletých spolužáků ze základky by se na podobnej článek nebo jen jedinou souvislou myšlenku v tomto duchu ani nevzmohla... [:tired:]

10 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 27. prosince 2010 v 14:32 | Reagovat

je dobré vědět, že je nás víc =)
nemám dneska mozek na delší komentáře, jsem zase v práci, ale mám potřebu ti říct, že se mi tvůj blog líbí, líbí se mi jak píšeš i to, jaké máš názory a uložím si tě, abych se k tobě vrátila, až bude můj mozek se mnou :-D

11 darkmiss darkmiss | Web | 27. prosince 2010 v 16:06 | Reagovat

No, kecala bych, kdybych řekla, že alkohol prostě nesnáším. Pivo mi fakt nechutná, takže nehrozí, že bych se sjela někde v hospodě, vína přetrpím maximálně jednu skleničku a ještě musí být bílý, na šampaňský mám alergii ('uááá, nesnáším ho, po burčáku mě bolí hlava, ale nemůžu si ho odpustit, zvlášť když je ve stádiu "šťávičky". Mám hrozně ráda likéry, ale k těm se dostanu málokdy...takže v podstatě jediný, čím jsem schopná se ožrat je čokoláda :-D
Nicméně hrozně mi vadí, že matka mě prostě nikam nepustí, i když ví, že fakt nepiju. Tak mě napadá, že to bude zřejmě kvůli těm, co PIJÍ...

12 Hubert Hubert | Web | 28. prosince 2010 v 11:42 | Reagovat

Alkohol je METAL lidstva! :D

13 Temprence Temprence | E-mail | Web | 2. ledna 2011 v 22:51 | Reagovat

alkohol, alkohol, alkohol,...
Kdy se jen člověk bez něj naučí žít? Kolik slavný děl by bez něj nevzniklo? Kolik situací by se bez něj nestalo?
O co všechno by jsme bez něj přišli?

... já se opila jen jednou, a sice zhruba ze tří piv. Což už samo o sobě říká, že jsem nejsem zrovna aktivní pian. Ano, pivo mám ráda, ale s mírou. Ano, na večírcích vypiju vodku brčkem, ale tím končím.
Bavím se sledováním svých známých, jak různě padaj a vždycky všichni chodí za mnou, protože ví, že znám svoji míru.

A můj názor tedy zní? Alkohol ano, ale s mírou. Ale to... to je jen ubohá utopie, které lidstvo nikdy nemůže dosáhnout.

By th way - geniální blog. Moc, moc se mi lííbíí!

14 Wendy Wendy | Web | 6. ledna 2011 v 19:02 | Reagovat

Něco podobnýho jsem cca v patnácti řikala taky. Tvrdila jsem, že alkohol nemám za potřebí, že se umim bavit i bez něj a že mi stejně ani nechutná. Pak jsem se poprví opila a změnila jsem názor :-D
Když piju, dokážu se mnohem líp uvolnit, zapařit, seznámit se atd atd... Samozřejmě ty stavy, kdy už se člověk jen opírá o záchod půl hodiny zvrací  bych klidně oželela, ale když se přísun chlastu včas utne, je to fajn. Nikdy nezapomenu na tu spoustu skvělejch a vtipnejch situací, který jsem díky alkoholu zažila, za střízliva by určitě tak nezapomenutelný nebyly :)
Nechci, aby to vyznělo jako takovýto "počkej, až ti bude x let, budeš mluvit jinak." Jen řikám jak je to u mě ;)

15 Gabriel Gabriel | E-mail | 24. listopadu 2011 v 9:08 | Reagovat

Myslím, že ti musím fandit. Hlavně bych to taky tak chtěl mít. Většina lidí se bez alkoholu bavit neumí, ba co více, neumějí si to ani představit, přitom alkohol je jen pomůcka (navíc zlá a špatná). Když někdo něco řekne v opojení, je to vnímáno celkem ok. Když tu samou věc řeknete za střízliva, většinou si toho člověka velmi pohněváte. Kde je tedy problém? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015