.

Prosinec 2010

PF Dvacet jedenáct

31. prosince 2010 v 16:18 | Nika |  Úvahy
Ohňostroj

Jelikož mám skvělou náladu, rozhodla jsem se osladit tenhle blog troškou sentimentality a poradit všem svým čtenářům něco pěkného do nového roku. A začnu tím nejdůležitějším.
  1. Až půjdete zlití pod obraz z hospody, ne abyste někde umrzli. Kdo se pak na ty blědě modrý mrtvoly má dívat? I když,... ta sůl trochu konzervuje a ve sněhu jste jako v ledničce, takže se aspoň neroztečete. Ale stejně, radši to nepřehánějte.
Pokud se vám podaří dneska nebo případně zítra ráno vletět pod vlak, umrznout, otrávit se alkoholem nebo umřít nějakým jiným způsobem, pak mám pro vás přání hezké cesty do podsvětí, nezapomeňte si vyřídit nevyřízený účty a tak...

No a pokud se rozhodnete pokračovat dál v pustošení tohoto světa, pak mám pro vás těch rad víc.

Houslistka

28. prosince 2010 v 13:07 | Nika |  Fotografie
  Pomalu ale jistě se připravuju na Silvestra. Asi ho nestrávím tak jako většina. Ale existuje vůbec něco, co dělám jako většina? Mimo základních lidských potřeb samozřejmě. No, tohle nebudu rozebírat. Ale abych trošku přiblížila svůj program, bude se to točit kolem muziky. Můj celej život se točí jen kolem muziky a kolem knih. A na Silvestra by byl hřích nikam nevyrazit a sedět doma u knížek. Takže beru housle, klávesy pro doprovody, kamarád ze vsi sedne v hospodě za klavír a půjdeme se bavit. Zatímco všichni ostatní budou chlastat a zpívat, my dva/tři/čtyři budeme hrát a užívat si tu skvělou atmosféru, protože údělem hudebníků není jen poslouchat hudbu a hodně o ní vědět, ale hlavně ji vytvářet. A to je to, co mě baví ze všeho nejvíc.

Venomský "řetěžáček"

27. prosince 2010 v 22:21 | Nika |  Příhody strýčka Příhody
Ach, ano. Rozpárejte mě, ukamenujte mě, zničte mě za to, že svůj blog zaplňuji něčím tak povrchním, jako je řetězák, ovšem zamyslete se předtím, že není řetězák jako řetězák. Na svým blogu si můžu odpovídat na jaký otázky chci, ne? A jelikož mě ty od Venoma zaujaly a koneckonců se sama v sobě hrabu docela ráda jako správý egoistický narcista, neodolám.

1. Co má znamenat tvá přezdívka?
Někde se prezentuju jako Nika, jinde pro upřesnění jako Nika Caesaris. Proč Nika, to je asi všem jasný. Je to moje jméno. Nikola, kdyby to někomu nedošlo. Moc ho nemusím, což je běžnej jev. Asi neznám člověka, kterýmu by se jeho jméno vyloženě líbilo. A když na vás pořád někdo volá tím samým slovem, musí se vám to slovo časem zprotivit, ať chcete nebo ne.
Když přidám druhou část přezdívky, nezasvěceným už by to tak jasný připadat nemuselo. U sebe v profilu píšu, že jsem osoba uctívající společnost Říma v antických dobách. Způsob vlády demokratického diktátora GAIA IVLIA CAESARA mi přišel jako geniální, stejně jako způsoby jeho strategie. O vojenství se pochopitelně zajímám taky. "Caesare" na mě vovali spolužáci někdy od šesté třídy, takže se z toho stala postupem času i má přezdívka na internetu.

Autorský klub mýma očima

27. prosince 2010 v 13:03 | Nika |  Blogové kauzy
Skupina, ve které zpočátku chtěl být snad každý blogger, než se to celé tak nějak zvrtlo. Nenechte se mýlit. Nemám v úmyslu hanit vlastní píseček a nadávat, jaká pubertální kuřata a homofóbové vedou sdružení údajně elitních blogů. I když nepopírám, že mi Tiskař taky hnul žlučí. Komu ne? Jeho odporný autorský článek by patřil svázat do hodně tvrdých desek a omlátit mu ho v takovém formátu o hlavu. Ale o tom tu mluvit nechci.

A jen tak mimochodem... Co myslíte? Kdyby se mělo z AK vyhazovat za pomlouvání, drbání a zlořečení Autorského klubu, kolik autorů by v něm nakonec zůstalo?

V autorském klubu už nějaký ten pátek jsem. Dostala jsem se tam s minulými blogy v dobách, kdy to byla ještě modla. Tehdejší Krutý správce vládl nejen krutou, ale i spravedlivou a rozumnou rukou. Přijímání také vypadalo úplně jinak. Bez povyšování, zbytečného okecávání... A hlavně u něj platilo, že pravidla jsou pomůcka pro hlupáky. Pochybuji, že by tenkrát vyrazili blog plný uměleckých děl za pár zkopírovaných ikonek v menu nebo za článek o písničce z youtube. Naopak přijmout naprosto amatérský blog šestileté holčičky s tím, jak krásně si čmárá v malování své vlastní malůvky a autorky píše, jak dneska bylo ve škole, by tehdy přišlo každému absurdní, zvlášť když se ten blog nedá na křiklavém svítivě zeleném pozadí prohlížet. Dneska je to tu nějak naruby. Přijde mi, že nynější správci mají přesná pravidla, ale chybí jim schopnost rozumných úvah. Nepochybně bych neutínala hlavy za to, že někdo nemá schopnost racionálně posuzovat. To nemá spousta lidí a nečinívá jim to v životě silnější problémy. Pokud se ovšem necpou na vedoucí pozice, kde to není jen problém, ale i hluboký nedostatek. A ano, vím, že přijímají především členové klubu, kteří se k tomu přihlásí, a se správci nemají nic společného. Ale nikdo mi nenakecá, že správci nemají právo vyslovit opačný názor.

Hlavně jsem ale chtěla mluvit o přístupu většiny lidí ke klubu. Dovolila bych si shrnout v několika bodech veřejné mínění a trochu ho okomentovat.

Žiji přes šestnáct let bez alkoholu. Ošizená se necítím.

26. prosince 2010 v 23:25 | Nika |  Úvahy
Alkohol & Poker
  O tom, jak je alkohol zlý a škodlivý, slyšíme dnes a denně. Stejně jako o tom, jak se naši vrstevníci v pátek opili pod obraz v nějakém klubu a pak si ani nepamatovali, jak se dostali domů. Pokud mohu mluvit za sebe, oba pohledy mi přijdou jako tak obrovské klišé, že už je nemůžu vnímat jiným způsobem, než jedním uchem tam a druhým ven. A ačkoliv látka s názvem etanol k životu člověka patří po celá tisíciletí, je jen na jedinci, zda se rozhodne jít s davem. Já se rozhodla jít proti proudu jako abstinent. A vyplatilo se.

Zničující svátek materialistů jsem opět přežila

26. prosince 2010 v 0:11 | Nika |  Příhody strýčka Příhody
Více či méně úspěšně.

Vidíte tu malou fotku? To je, prosímpěkně, neskutečně rozostřená fotka bančičky na našem vánočním smetáku, který si nechá přezdívat jedle. To neidentifikovatelné cosi v odrazu jsem já s foťákem, kdyby něco. Nebudu lhát, není tak rozostřená naschvál. Ostření s nepříliš kvalitním foťákem při tomhle světle je očistec. Ale mně by se snad ani úplně ostrá nelíbila. Jo a... kdyby byl někdo skeptický, můžu vás ubezpečit, že upravená vážně není, pouze zmenšená a oříznutá.

Abych pravdu řekla, já prožila ty pravé Vánoce až dneska, kdy se nám slezla celá rodina u tradiční kachny s knedlíkem a se zelím. Přijel bratr se svojí manželkou, sestra se svým manželem, babička, děda, mamka, taťka... Byli jsme všichni. Kromě strejdy. Po obědě jsme si sedli ke stolu, mamka uvařila osm kafí a jeden čaj, který byl pro mě (kafe nepiju), pak jsme jedli cukroví, povídali. To pro mě byly Vánoce. A ne jako včera.

A potřebovala vyprášit kožich

12. prosince 2010 v 14:15 | Nika |  Příhody strýčka Příhody
Zazpívejme si jedno velké ÁLELUJA!

Neboť ukrutný vlastník prokletého pera se navrátil po dvou týdnech zpátky do školy. Potřebovala jsem to jako sůl!

A čert vem toho kreténa, kterej se rozhodl dělat mi ze života peklo. Ne, on se nerozhodl. On to dělá naprosto nevědomě. Je takovej. Chová se hnusně na všechny okolo sebe a přijde mu to naprosto normální. Ach, bohové mi prominou moji zžírající touhu mu injekční stříkačkou vpravit do svačiny plnou dávku citrónky, aby měl projednou důvod tvářit se tak kysele.

Psát sem, jak to probíhalo, by byla nuda jak pro mě, tak pro čtenáře. Nicméně o pár důležitých bodů bych se podělit mohla.

Prosluněné zrzavé fotky

11. prosince 2010 v 15:54 | Nika |  Fotografie
Patřím k lidem, co bez sebemenšího náznaku ironie mají rádi zimu. Nemůžu si pomoct, ale když jdu přes město, pod nohou mi chroupe čerstvě napadaná pokrývka a cítím, jak mi do obličeje naráží jemné vločky sněhu, je mi moc krásně. Kór ve tmě. Baví mě nosit černé zimní kabáty, připadám si v nich moc hezky. Plus to, že zbožňuju bruslení a lyžování. Ale jelikož teď všichni zveřejňují fotky zapadané zimní krajiny, budu opět jiná a zveřejním fotky z podzima, kdy jsem fotila našeho zrzavého Mrňouska Caesariona. Užijte si je a vzpomínejte na to teploučko.

(Pro zobrazení fotek v lepší kvalitě a velikosti na ně klikněte pravým tlačítkem myši a dejte "Zobrazit obrázek")

1

Kopie ze mě nebude, přestože mám stovky vzorů

9. prosince 2010 v 16:58 | Nika |  Na téma týdne
  • Být chytrá jako Einstein
  • Mít za ušima jako Caesar
  • Umět zpívat jako Tarja Turunen
  • Mít fantazii a schopnost psát jako J. K. Rowlingová
  • Chovat se vznešeně jako Shinku
  • Být oporou jako moje nejlepší kamarádky
  • Mít moc jako čínský prezident
  • Umět pobavit lidi jako Richard Nedvěd
  • A nebo umět bojovat jako Chuck Norris
  • A spoustu dalšího jako spousta dalších
  Opět mě zaujalo téma týdne. Četla jsem spoustu zajímavých článků, které už byly na toto téma sepsány, tak jsem si řekla, že přispěju svým nezajímavým brakem jako s troškou do mlýna.

  Můj vzor, hm? Už ty dvě slova mě nutí se zamyslet trochu hlouběji, což je po třinácti dnech marodění a válení se doma těžší, než by se mohlo zdát. Člověk tak aktivní, jako jsem já (všímejte si, kolikrát se v tomhle článku objeví slovo "já", protože jsem správný egoistický hovado), prostě nemůže mít jeden vzor. Věnuji se spoustě věcí a v každé mám vzorem někoho jiného.

Osobností jsem ale vzorem především sama sobě.

Na pět minut pryč od knížek

7. prosince 2010 v 0:08 | Nika |  Příhody strýčka Příhody
  A vzhledem k tomu, že mi psaní žvástů na blog trvá většinou kolem dvaceti minut, měním předešlé stanovisko. Odpočinu očím. U počítače. Jak smutné! Jak patetické!

  Přátelé, dočkala jsem se. Dneska mi přišel objemný balík a v něm celkem jedenáct knih.
  • Součet stran: 6426 (!)
  Jsem na výsost spokojená, že už nemusím uklízet a dál tak ničit svůj už dost podlomený zdravotní stav, abych se zabavila. Je to pekelný. Všechny zápisy do školy mám přepsaný do el. formy, všechno umím, všechno znám. Pak přijdu do školy, nahrne se na mě deset dní dohánění a já se z toho pos*. Teď si tím ale nenechám zkazit náladu. Po tom, co jsem kvůli škole četla rozervané romantiky, je celkem zajímavý číst knížky určené dětem od devíti let. Abychom si rozuměli, mně to celkem vyhovovalo. Vraždění, horory, nešťastná láska, smutek, bída, utrpení, deprese,... Kdo přede mnou použije pojem "romantika" ve spojitosti se sentimentální dvojicí večeřící u svíček a vyměňující si sliny kontaminované vším možným, toho zažaluju za pomluvu. Jako byste Máchu mohli srovnávat s novodobými šampónky, co si nagelují hlavu, navlečou seksy růžový leopardí slipy a položí se před svoji holku v póze modela na postel ve tvaru srdíčka? Kdo četl Máchův erotický denník, ten chápe. A kdo má natolik empatie, aby se uměl vžít do Lori, ten chápe ještě víc. Jo, zamilovat se do někoho ne zrovna normálního, to bývá složitý. A že to říkám zrovna já!
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015