.

Koncert Steelwing, Alestorm a Sabaton

8. listopadu 2010 v 17:40 | Nika Caesaris |  Koncerty
Přes všechny obavy Niky si Caesaris nakonec prosadila svou a obě dvě osoby v jednom těle nakonec odjely včerejším ranním autobusem do Prahy, aby trochu provětraly endorfiny. A zatímco se Nika obává všech chorob, které by ji eventuelně mohly po náročném včerejšku postihnout, Caesaris bez prominutí sere na všechno, co se mohlo stát, co riskovala. Římské vtělení má totiž občas tak silnou potřebu provádět šílenosti, co jsou o hubu, že všechny odpory rozumu jsou vyhodnocovány jako marný boj. A Niky je koneckonců schopná uznat, že by se bez Caesaris unudila k smrti.



Připadá vám, že být mezi těmito lidmi v této atmosféře může být nebezpečné? Nemýlíte se, může. Myslíte si, že v úplně první řadě, čili těsně pod pódiem to je ještě ještě nebezpečnější? Opět se nemýlíte, je. A o hodně. A máte dojem, že to tam drobíček vážící 42kg a měčící kolem 160 cm nemůže ustát bez toho, aby ho někdo chránil, aniž by přišel k větší fyzické nebo psychické újmě? Vedle, žabaři! Může! Jsem toho živým důkazem. Ano, stále živým, i když jsem celý koncert Sabatonů a Alestorm stála opřená o přední repráky a užívala si bezprostřední blízkost senzačních kapel. přičemž tu první jsem si užívala z druhé řady. Tedy, Niky si to užívala z druhé řady, jelikož jí nic jiného nezbylo. Ale Caesaris se s tím nějak nechtěla spokojit, a tak brzy zaklepala na rameno divně, až příliš gymplácky vypadajícímu dlouhánovi a nepřestala ho otravovat, dokud jí neuvolnil místo v první řadě. Mrcha, vždycky se musí prosadit, i když by kvůli tomu měla jít přes mrtvoly. Ještě že ji Nika brzdí. Tomu se říká symbióza!

Abych se vyjádřila ke včerejšímu dění trochu konkrétněji...Už od prázdnin jsem měla v plánu jít na koncert Sabatonů, které doprovázely předkapely Steelwing a Alestorm. Měla jsem doma někdy od července lístek a byla jsem si téměř na sto procent jistá, že tam pojedu. Jenže pár dní před odjezdem se mi stala zdravotní nehoda a důrazně mi bylo kladeno na srdce, že se nesmím namáhat, že musím hodně pít, že bych měla odpočívat doma a že si musím dávat pozor na jakoukoliv infekci. Tak jsem si to vzala k srdci takovým způsobem, že se kdosi určitý v mé mysli ozval svým pověstným "Fuck off" a já vyrazila v neděli v 8:40 autobusem do Prahy, abych absolvovala koncert tří metalových kapel v malém přeplněném sálu KC Vltavská.

S kamarádkou jsme šly na "místo činu" o čtyři hodiny dřív v domnění, že díky tomu získáme ty nejlepší místa. Tři hodiny čekání to tak skutečně vypadalo, než přišli Securiťáci a všechny nás vyhodili na déšť ven, čímž se promíchaly pozice, a ten, kdo přišel v sedm, na tom mohl bejt rázem líp, než ten, co stepoval před sálem od čtyřech. Organizaci jedno velký mínus a kopanec do řitě k tomu. Tohle byla podpásovka jako sviňa. Ale já konkrétně si nemůžu stěžovat, svoji vytouženou pozici v první lajně jsem si vybojovala tak jako tak, i když jsem měla chvílema pocit, že mám rozdrcený všechny kosti v těle a z orgánů zbudou jen placky. Když se všichni nabatolili na místa jim určená, koncert mohl začít.

Co si budeme povídat? Odpočinek se změnil na čtyřhodinový maratón, po kterém ze mě lilo tak, že bych i po sprše zůstala sušší. Potřeba hodně pít se změnila v nutnou dehydrataci. A prevence čehokoliv infekčního se změnilo v pití z jedné flašky po naprosto cizích lidech, přičemž ti, po kterých jste nepili, se na vás aspoň lepili svým upoceným tělem a dýchaly vám skoro do tváří, pokud vám ovšem nervaly vlasy. Neúmyslně, jak jinak. To k takovým koncertům prostě patří. Je to o držku, zvlášť vepředu, kde to každej prožívá, ať chce, nebo nechce. Občas to vypadá spíš jako boj o přežití než jako koncert. Ale řeknu vám, stojí to za to. Kdybych se čirou náhodou dostala na koncert ku příkladu Lady Gaga, vyhledávala bych pohodlné místo někde na balkónku a kukátkem sledovala všechno dění na jevišti. Ale tady? Jedině pod pódium! Na balkón či tribunu ani za zlatý prase. Lady Gaga na vás bude totiž vždycky pohlížet s odstupem, bude tancovat, bude mít naprosto přesnou šou bez sebemenších improvizací. Nikdy neucítíte kapky jejího potu, nikdy si s vámi nepodá ruku. Můžete si vyřvat hlasivky, ale ona vám nic svého nehodí, ani na vás nekoukne. Na metalových koncertech je to jiná. Když je dobrá kapela, členové k vám přijdou do bezprostřední blízkosti, usmějou se na vás a vy přímo cítíte ten oční kontakt. Nejednou jsem na svých rukách cítila vlasy kytaristy. Nejednou jsem si potřásla pravicí s jedním z mých neoblíbenějších metalových zpěváků a zároveň i jedním z mých životních vzorů, přičemž se koukal, komu tu ruku podává. Na metalových koncertech je každej jedinec důležitej. U těch populárních, které předvádí Britney Spears, Madonna nebo třeba výše zmíněná Lady Gaga, mívám pocit, že ty by si udělaly vlastní show i bez publika. Ale metalista nezahraje bez správných lidí, co mu řvou pod pódiem a tím pádem celým sálem valí neuvěřitelná vlna extáze, která nabuší hudebníky k tomu nejlepšímu, co umí.

A teď názory na jednotlivé kapely. Koncert otevřela kapela Steelwing. Klasifikovala bych to jako něco mezi heavy metalem a power metalem. Ale spíš heavy metal. Jelikož já mám heavík ráda, těšila jsem se. Moc mě ale zklamalo ozvučení, protože vokalista, který mě zajímal z celé kapely nejvíc, nebyl skoro slyšet. Vsadím se, že kdybych nestála přímo pod ním, tak bych věděla úplný kulový, co se hraje a zpívá za písničku. Takhle mi moje pozice dovolila si to užít aspoň trochu.

Druhá kapela, Alestorm, což bych označila jako Pirate metal (kdo chce, tak folk metal, v tom je minimální rozdíl), na tom nebyla s ozvučením o moc lépe. Vokalista už byl slyšet lépe, ale pořád to nebylo úplně nejlepší. Aspoň nástroje se mi zdály už lepší. Nicméně, tuhle kapelu jsem si užila ještě víc než Steelwing, jelikož už jsem okupovala první řadu a poznávala jsem písničky. Zvlášť jsem si zařádila na Wolves of the sea.

Na Masters of Rock (report ZDE) jsem byla na Sabatonech v druhé řadě. Po této zkušenosti jsem si říkala, že v první nemůže být o tolik hůř. Fest jsem se spletla. Tohle nebyl areál Vizovice, tohle nebyl čtyřdenní festival. Tohle byl jeden koncert v malým sálu, kde bylo ještě menší pódium a menší lajna. Netušila jsem, že to bude takovej masakr, až Sabatoni vylezou, ale k mé smůle byl. Většina holek v první řadě měla s sebou přítele, který stál za ni a tak nějak ji ochraňoval před ušlapáním. Já plonková zvedla hrdě hlavu a feministicky si řekla, že žádnýho ochránce nepotřebuju. A taky že jsem to v nejlepším zdraví přežila, především daly zabrat útoky pogujících fanoušků, kteří si koncert Sabatonů spletli s nějakým punk meetingem. Pak do mě furt někdo dloubal loktem, ale když jsem zjistila, že stačí si jen jinak stoupnout, tak jsem měla až do konce koncertu klid. Nehledě na to, že od poloviny byla většina sálu polomrtvá, jelikož pití se dostalo jen k málokomu. My měli štěstí mockrát, takže nikdo z naší party ani kolem nezkolaboval, i když pár lidí muselo odejít, protože se jim udělalo zle.

Zvuk měli Sabaton téměř perfektní a show si užili jak oni, tak jejich fanoušci. Joakim i se zbytkem kapely lítal pořád sem a tam, podával si ruku z fanoušky, mával jim a bylo vidět, že dělá to, co mu činí největší potěšení.

Můj dojem z koncertu je výborný, i když cítím, že na mě něco leze, mamka pořád straší s tím, že jsem tam od někoho určitě chytla "ňákej ten ajc" nebo aspoň žloutenku... A únavou podám i teď, jelikož jsem se po tom koncertu skoro vůbec nevyspala. I když zase na to, že mi byla zima na studený podlaze, to nebylo tak zlý. Vyčerpáním by snad člověk usnul i v trní.

Hledejte černou ruku v přední řadě, takový to mrně nalevo od vysokého kluka v červeném přibližně uprostřed.


Attero Dominatus. Tady jsem taky vidět, ale už míň, protže se na mě lidi navalili. Ale v první řadě je stále vidět hnědá hlava.

Primo Victoria

Wolfpack
 


Komentáře

1 Peti Peti | Web | 9. listopadu 2010 v 21:55 | Reagovat

K tomu zvuku Steelwing - stála jsem v nějaké třetí řadě uprostřed a slyšela jsem Rileye mnohem líp než když jsem na nich byla minule, kde jsem stála v první lajně. Konečně jsem si s nima mohla zazpívat všechny písničky. :)
Jo, byl to masakr, asi v polovině Sabaton jsem to vzdala a odešla dozadu, neměla jsem se o co opřít a ti pogující chlapi by mě asi zabili.
Máš to hezky napsaný. :-)

2 Seps Seps | Web | 14. listopadu 2010 v 12:40 | Reagovat

proč "ještě že"? Já si to barvím na tuhle červenou už rok.. a jsem spokojená :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015