.

Říjen 2010

Mrňousek Caesarion

29. října 2010 v 0:39 | Nika |  Fotografie
Psala jsem, že se k nám nedobrovolně zatoulal kocourek. A je to tvořeček mimořádně krásný. Už jsem měla černého kocoura, teď kolem našeho domu stráží mouratá kočka a bílý kocour. Ale zrzečka jsme nikdy neměli. Až teď. Tradá, pár fotek vážně uchylně pojmenovaného kocoura, Caesariona Mrňouska prvního.

Božena Němcová- Divá Bára

17. října 2010 v 13:29 | Nika |  Povinná četba
Platí to samé jako u Krále Lávry! Klidně se tím pro školní protokol inspirujte, ale ne že mi to někdo zkopíruje tak, jak to je, slovo od slova.

Toto dílo vzniklo v roce 1856 v kalendáři Česká pokladnice. Bylo to pár let po udávaném konci Národního Obrození, kdy se do literatury začínal dostávat realismus právě díky Boženě Němcové. Literatura byla celkově oživena, byl velmi propagován český jazyk.

Autor

Božena Němcová se narodila 4. února 1820? Ve Vídni jako Barbora Novotná, později přijala jméno Barbora Panklová. Je považována za zakladatelku české novodobé prózy a její dílo by se dalo zařadit do vesnického realismu. Její náměty mají v sobě jistě trochu biografie z jejího mládí. Božena Němcová jako autorka velmi idealizuje, což se nejvíce objevuje v jejím díle Babička. Po tom, co si matka tehdejší Barbory Novotné vzala Johanna Pankla a přestěhovali se do Ratibořic, se k nim přistěhovala i babička, kterou si Božena v dospělosti velmi zidealizovala hlavně ve svém díle.
Božena Němcová žila celý život v chudobě, dokonce musela žádat o pomoc. Pohřbena je na Vyšehradě.

O blogu

17. října 2010 v 13:06 | Nika
Post Nubia Phoebus. Má staro-nová pevnost, která tu stojí již od srpna roku 2008, ovšem její obyvatelka se myslí pohybuje stále v roce kolem 83 před naším letopočtem v ulicích starověkého Říma.

Původem bylo toto sídlo určeno k úschově povídek a poznatků, ale časem byly tyto staré články smazávány a nakonec z nich zbyly jen dva měsíce, kdy na blog přibývala jedna z prvních autorčiných FF. Teď se autorka Nika vrací zpět k původním kořenům a hodlá svoji římskou pevnost obývat ve společnosti svých povídek, fotografií, úvah a další výhradně autorské tvorby.

Nechci, jsem tu autem

17. října 2010 v 1:21 | Nika |  Jednorázové povídky
Tma, vlhko, vzduch byl těžký a pořád padal níž a níž. Zabarvila ho šeď cigaretového kouře, kterého pořád přibývalo. Nechtěl opustit uzavřený tmavý sál. Sál? Ne, spíš velkou budovu. Zevnitř se ozývala hlasitá a agresivní hudba, křik lidí se rozléhal a dostával se do spár starých ztrouchnivělých trámů, které si kdysi říkaly krov. Byly oprýskané, dávno ztratily barvu. Lak na nich se oloupal a lesk přebyla matná špína. Lidé na tanečním parketu skákali, výskali, alkohol je zbavil všech zábran.

Poslouchej!

17. října 2010 v 1:17 | Nika |  Básničky
Poslouchej!
Ona hned po probuzení
pátrá v mysli zatemněné.
Ale jen tebe vidí v ní.
Avšak strach, stud...
vlastnosti neměnné
způsobují, že vyznat lásku svou
se ti stydí.

Poslouchej!
Zavírá oči, mysl tvým obrazem otupělá.
Ale v jejím snu, zdá se jí to či nezdá,...
Navštěvuješ ji ty,
jedna velká, zářivá hvězda.


Zbloudilé pero

17. října 2010 v 0:56 | Nika

Aneb přemýšlení nahlas


Aneb utržení básnického střeva ze řetěžu


Aneb když se Nika chytá každé nové vymoženosti blog.cz


Aneb když má Nika potřebu šířit dál jakési zprávy


Aneb novinky z domova i ze světa v podání nesvětové ironistky


Aneb ojedinělá přepadení můzy s následkem znásilnění papíru


Aneb nepovídky, nedeníčky, ale jen cáry myšlenek


Aneb život Niky shrnutý do 55 odpovědí na 10 otázek položených v deseti dnech


Aneb zajímavé částečky z nedopsaných a smazaných článků

Zasraná novodobá upírofílie aneb vysoce intelektuální článek na téma týdne

17. října 2010 v 0:11 | Nika |  Na téma týdne
Takže, miláčci! Kdo to nepochopil, na nějakej intelekt kašlu. Teď si jdu užít tématu týdne, na který mám fakticky co napsat.


Začalo to někdy v šestý třídě, když jsem začala poslouchat senzační jihlavskou kapelu- XIII. Století. Znáte to. (možná neznáte, ale poznáte) Kostelní zvony, zvuky kol gotického kočáru, které po kamenné cestě v bouře za doprovodu hromu míří k temnému hradu. To už jsem se vyžívala ve všem černým, co existovalo, včetně magie. A tehdy jsem si získala přezdívku Hlavní Vampír.

Vzhledem k tomu, že nejsem jak ty čtrnáctiletý naninky, co po shlédnutí Stmívání tvrdí, jak se o upíry zajímají od kolíbky, otevřeně přiznám, že mě tenkrát nezajímalo, co si o mně kdo myslí, a že mě nezajímali ani upíři. Ovšem, názor jsem na ně měla. A od postmoderního se to lišilo dost. Tak si tedy rozebereme, co to ten upír vlastně je.

De Facebook aneb (ne)zbytečný fenomén

17. října 2010 v 0:04 | Nika |  Na téma týdne
Facebook


Když se na to podívám z racionální stránky a zajdu trošku do minulosti, jsem vděčná za dětství bez facebooku a internetu celkově. Teď se mi zdá, že tahle mohutná aplikace ovládla celý internet. Vlétla do Česka doslova jako uragán a získala si statisíce fanoušků, kteří zde tráví svůj čas. A přitom se zpočátku jednalo jen o skromný projekt Harvardské univerzity, který měl usnadnit komunikaci. Díky svým zajímavým funkcím byl rozšířen i na další univerzity a od roku 2006, kdy byl zpřístupněn všem uživatelům internetu starším třinácti let, začal zažívat tak obrovské boom. Nyní má více než 250 milionů uživatelů a jejich počet stále roste. Když mě kamarádka přemlouvala, abych si založila facebook, přišlo mi to naprosto zbytečné a k ničemu. Ale přesto jsem se nechala umluvit a zaregistrovala se do víru. Řekla mi, že facebook slouží hlavně ke komunikaci s lidmi, se kterými se nemůžu často vídat. To, co mi řekla, byla pravda, ale jen zčásti. Během těch několika týdnů, co jsem na facebooku vegetovala, si mě přidalo víc než 150 lidí, často ti, které jsem strašně dlouho neviděla. Ale tím, že jsem je potvrdila jako přátele, to skončilo. Jenom jedno zůstalo pravdou. A to tohle tvrzení: "Kdo? S kým? Proč? Kde? Za kolik? Díky facebooku vím vše!"

Máme na rok na klid nárok zas až do Vánoc! Jó Vánoce, Vánoce...

17. října 2010 v 0:02 | Nika |  Na téma týdne

Původní datum napsání článku: 3. dubna 2010

Abych se přiznala, teď je pro mě trošku těžké psát o Vánocích. Podívám se z okna, vidím všechno zelené, ještě před několika hodinami jsem se vyhřívala ve společnosti mých koček na dvoře a četla knížku z prostředí exotického ostrova. Jak těžké je si navodit vánoční atmosféru v dubnu! Říkám si: ,,Jak bych teď Vánoce uvítala!" Ale vím, že na kraji prosince mě popadne deprese a budu si přát, aby tenhle svátek zmizel ze světa. A vím moc dobře, proč se mi tenhle svátek spíš nelíbí, než líbí. A teď to jdu pořádně rozpitvat!

Mladí před padesáti lety ho milovali, dnešní mládeži je spíš k smíchu. Legendou však zůstane navždy.

16. října 2010 v 23:57 | Nika |  Na téma týdne
Karel Gott
Dovolím si vyslovit myšlenku z jednoho z nejstarších literárních děl vyrytého na hliněné destičky- Eposu o Gilgamešovi.

,,Člověka nesmrtelného činí jedině jeho skutky."

Ačkoliv Mistr loni oslavil už sedmdesáté Narozeniny, je už teď víc než jasné, že tu s námi zůstane už navždy, v našich vzpomínkách. A nestal se nesmrtelným žádnými skandály, nepravostmi nebo díky špatným věcem. Stal se nesmrtelným díky jedné z nejkrásnějších věcí, co může na světě existovat, díky hudbě.
Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015