.

Duševní zvratky no. 404

Úterý v 2:15 | Nika Caesaris |  Úvahy
Začátek článku jsem v tuhle chvíli smazala už tolikrát, že skoro zapomínám, co jsem do něj chtěla napsat. Hlava je přeplněná a tělem putuje zvláštní potřeba. Nemůžu se ubránit nutkání vyzvracet smutek, zklamání a všechny ostatní odpadky, co se nahromadily. Cítím se jako kočka, která si potřebuje obrousit přerostlé drápy, které už je příliš bolestivé zatahovat a zatažené je udržet. Ta bolest je tupá a otravná. Celé útroby jsou tak tupé a otravné, že je to skoro k nevydržení. Chci to ze sebe dostat. Vysypat z hlavy všechen popel, co mě dusí. Je tam narváno tolik popela, že se tam nedostane ani trocha vzduchu.
 

Osmé balení na Masters aneb...

12. července 2017 v 23:32 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
... článek, který nesmí být za žádnou cenu vynechán

Vážení čtenáři (pochybuju, že tu nějací ještě jsou) a budoucí Nikouši, je 11.7.2017 a právě probíhá sumírování toho, čím je třeba nacpat krosna na můj v pořadí osmý ročník Masters of Rock.
Jsem zase o rok starší zodpovědnější, tudíž minulé seznamy s korzety a sukýnkami hážu do koše a místo nich sepisuji léky na bolesti zad a průjem.
Nepřeháněj Nikouši, zas tak stará nejseš!
Faktem zůstává, že se pouze budu snažit nevypadat jako strašák a zároveň se cítit pohodlně. A pokud si mám ze svých minulých článků něco vzít, tak především to, že na předpověď počasí se opravdu spoléhat nedá. Takže je mi jedno, jestli hlásí bouřky, nebo vedra, stejně si beru s sebou mámino termoprádlo, spacák do -20°C, tílka i mikiny a samozřejmě svoji pláštěnku se žabičkou. I když jsem vážně zvažovala, že si koupím místo toho nepromokavou bundu a čert vem pláštěnku, kdo se s tím má pořád tahat? Ale je to tvoje masterovská pláštěnka se žabičkou, ve které vypadáš jako děsně cute strašidýlko!
...

Nadčasové balení na sedmé Masters!

12. července 2016 v 14:00 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Je právě 14.7.2015. A ne, nesekla jsem se v datu. Včera jsem totiž přijela ze svých šestých Masters a rozhodla se, že právě teď, když si uvědomuji, co všechno mi chybělo či přebývalo, je nejlepší čas sepsat nový seznam na příští rok!
 


Komediální vyhazov z AK a trochu těch novinek

14. března 2016 v 1:06 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Ještě že témata týdne jsou taková, jaká jsou. Na většinu z nich se dá napasovat ledacos. Po tom, co jsem byla vyloučena z AK, je to jediná možnost, jak mít nějaké čtenáře.

Víte, jsem člověk, který si sám sebe váží a zná hodnotu sebe a svojí práce. Proto mě opravdu překvapilo, když jsem v lisopadu přišla na blog, zvřejnila článek a zjistila, že nejsem v AK. Byla jsem členkou léta. Přijímal mě ještě Krutomluv. V chodu klubu jsem se angažovala. Jednou jedinkrát jsem neporušila pravidla. Jediné, co se mi mohlo vytknout, byla neaktivita v posledních necelých třech měsících. Nic víc.

Proto, když jsem to zjistila, jsem napsala e-mail ve znění:

Dobrý den,
smím se zeptat, proč už nejsem v klubu? Jaký byl důvod mého vyhazovu? Protože tříměsíční neaktivita mi nějak nesedí (ano, jsou to téměř tři měsíce, ale ne celé). Kdybych neměla zájem blogovat, neřešila bych to, ale já ten zájem mám. Bloguji sedm let, velkou část z toho jsem byla v klubu. A informace pro svůj poslední článek jsem sbírala měsíc, protože jsem nechtěla vydávat články o pár řádcích pro každý seriál zvlášť.
Prosím proto o návrat mezi členy, protože tato situace mě skutečně mrzí.
Ovšem jestli byl důvod jiný, ráda bych ho znala a napravila problém.
Odpověď žádná. Skoro dva měsíce jsem na ni čekala. Po dvou měsících jsem napsala další mail:

Když chci znovu začít hledat

13. prosince 2015 v 17:39 | Nika Caesaris |  Úvahy
Článek na téma "Hledání sama sebe".

Dlouho jsem takový článek nenapsala. Naposledy před rokem a půl jsem si stěžovala, jak je všechno na nic. To tentokrát dělat nechci. Ale zrovna o tomto víkendu jsem měla s kamarádkou docela dlouhý a poměrně hluboký rozhovor na téma "Hledání sama sebe." A tak mi Téma týdne přišlo do rány takovým způsobem, že tenhle článek nemůžu nenapsat.

Moje pochybnosti o tom, jestli opravdu dělám to, co je pro mě nejlepší, přichází zejména ve slabých chvilkách. V těch silných jsem totiž mistr v "namlouvání si" a sugesci dobrých pocitů z věcí, které by mi přirozeně dobrý pocit nepřinášely. Ve snaze stát se životním optimistou jsem se naučila na všechno hledět z té lepší stránky, ale občas to prostě už nejde a musí to všechno ven. V té chvíli život, o kterém tak často vykládám, jaký je skvělý a jak bych ho neměnila, nemá žádný smysl.

Uvědomila jsem si, že veškeré mé problémy a tápání možná pramení z toho, že vcelku netuším, čím a kým jsem. Vždycky jsem měla tolik různých koníčků, zájmů, nikdy jsem se nedokázala primárně soustředit pouze na pár věcí, ve kterých bych se našla. Protože jsem se našla ve všem a zároveň v ničem. Pak jsem dělala všechno a zároveň nic. A do dneška nic neumím pořádně. Tímhle způsobem jsem zahodila věci, na které mám nejspíš přirozený talent, a místo toho se začala věnovat věcem, které mi vůbec nejdou.

50 (od)stínů Caesaris před pondělními testy

6. prosince 2015 v 19:37 | Nika Caesaris |  Příhody strýčka Příhody
Všichni známe ten stres, když nás čeká v jeden den víc testů, ale ještě v neděli se ani na jeden necítíme tak úplně připraveni. V tomto článku trošku poodhalím své pocity, když se octnu v takové situaci.

Další články


Kam dál

Autoři obrázků použitých v designu:

SCRIBO ERGO SUM

Nika Caesaris 2005 - 2015